Vykřičník za silnou holkou

17. února 2013 v 14:20 | deepwell |  Složitosti složité
Zpráva přečtena 9:46.
A pak už na mě bliklo jen: "Buď silná holka."
Stručné ukončení série mých různě intenzivně plačtivých zpráv.

Automaticky jsem sáhla po dalším kapesníku, ale kupodivu cestou, ještě než ruka s ním dospěla k oku, mě zaujal malý, napůl rozpuštěný kousek čokolády. Místo setřené slzy jsem ho bezděčně, nasucho, rozšmudlala po stole.



Jak "buď"??? "Jsi" tam snad mělo být, ne? Nebo aspoň na konci té věty měl být vykřičník!

Já jsem silná... Nebo, copak neví, že i SILNÝ holky někdy pláčou?

Už jsem do prázdnýho okýnka začínala ťukat další písmena (a tentokrát spíš vzteklá než plačtivá). Najednou jsem si na něco vzpomněla.
Co silný holky! Dokonce i bohyně někdy pláčou!



Čtu vlastní slova. Po (téměř na den) roce. Vnímám ty slzy, co se tvořily někde moc hluboko, kam jsem snad nedokázala ani dohlédnout.
Zrada, krutost, ztráta. Vlastní iluze, ve které se změnila realita minulosti...
Otvíralo se to a já tím směrem zoufale házela všechno možný, abych ten otvor utěsnila a nic z toho uvnitř nemohlo ven. Nebo aspoň ne hned, ne teď, ne všechno najednou.

Sedím a čekám. Nejdřív snad s obavou, aby se něco, o čem nevím, zase nezačalo otvírat. Postupně přichází úleva a nakonec ji střídá lehké zahanbení.

Jo i silný holky, (asi) i ty bohyně pláčou. Ale jen někdy.

Vím už, proč na konci té věty vykřičník nebyl.
Někdy. I silný holky pláčou... Ale naštěstí, většinou spíš jen tak fňukaj Mrkající

Díky
(asi hlavně za ten chybějící vykřičník Usmívající se)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama