Základní atribut malého násilníka

19. července 2011 v 22:57 | deepwell |  Pořád je něco... (nového)?
Opět se mi po dvou neúspěšných kolečkách podařilo zaparkovat až o tři ulice dále. Tento časový handicap se snažím dohnat velmi rychlou chůzi, chvílemi hraničící až s klusem. Překvapivě, dveře školy ale rozrazím do ještě prázdné chodby.
Dneska končí o půlhodiny později, se dozvím za pár minut od Markovy babičky, která ovšem, narozdíl ode mě, neměla ani možnost se tuto informaci dozvědět. Prý posílali mailem.
"Vás zrovna hledám!" přeruší mé bezcílné bloumání po chodbě hlas učitelky Druhorozeného.
Napřáhuje ke mně ruku s uzavíratelným igelitovým sáčkem.




"Tohle vám posílá Steven!"
"Steven?" snažím se identifikovat předmět na dně sáčku. Něco malého stříbrného.
"Už s ním o tom mluvili, ale měli byste si to ještě probrat doma."
Odmlčí se a předá mi sáček.
"Nože se do školy nosit nesmí!!!"
"Nože?" ruka s pytlíkem mi provinile klesne. Cítím na sobě pohled Markovy babičky. Tak tomuto je chudák Mareček vystaven???
"Je to nebezpečné, navíc je to zbraň a jakékoliv projevy a atributy násilí jsou zcela v rozporu s filozofií naší školy."
Představa mého podměrečného syna, jak ve svých droboučkých hubených ručkách drží atribut násilí a chystá se ho použít, mi přišla spíš dojemně legrační než potenciálně nebezpečná. Ale pak jsem pokorně uznala, že s největší pravděpodobností i matkám sériových vrahů tato představa přišla původně jako nemožná.
Asi vypadám moc zkrouhle. Učitelka převádí hovor na mnohem bezpečnější téma vývojových pokroků Druhorozeného. Během rozhovoru nenápadně uložím inkriminovaný sáček na dno tašky.
V autě cestou domů oba s Prvorozeným mlčíme. Doma vyložím nákup a čekám na vhodnou příležitost.
Konečně se Prvorozený usadil k misce s cornflaky (vhodnost cornflaků k odpolední svačině už dávno neřeším) a já teatrálně sahám do tašky.
"Co je tohle?" vytahuji sáček a při pohledu na miniaturní kapesní nožík mě napadá, že celá věc je opravdu trochu přehnaná.
"Ty fakt nevíš, co to je?" bez náznaku ironie, spíš trochu překvapeně odvětí Prvorozený.
"To je nožík," doplní dříve než stihnu reagovat na možnou drzost jeho protiotázky.
"Patří nožík do školy?" položím další z rodičovsky přiblblých otázek.
"Řekl bych, že asi ne."
Vrhnu na něj přísný pohled.
"No nepatří," poopraví svou předchozí odpověď a sotva znatelně vzdychne, aby naznačil, jak moc zbytečná mu tahle debata přijde.
"Kdes ho vůbec vzal?"
"Od babičky."
Otázku "Od které?" raději zapomenu, nechci to snad ani vědět.
"A na co ho máš?"
"Na nehty," spíš věcně a technicky vysvětlí Prvorozený.
Překvapením otevřu pusu a znovu si prohlídnu nožík.
Skutečně. Je to malý nožík s kleštičkami z manikůrní sady...
Podívám se na Prvorozeného a zvažuji, jestli si ze mě dělá legraci a kecá.
Teď nevím, co bych byla radši - aby lhal nebo si opravdu pravidelně dělával manikúru.
Prvorozený se na mě podívá a když vidí můj výraz, beze slova chytne nožík a kleštičkami štípne nehet.
S pohledem "tak vyřešeno?" mi nožík opět v tichosti vrátí...
Diskuze skončena. Problém vyřešen.

Pro mě ale ne. Já vím, že mě čeká ještě doslov v podobě rozhovoru se Stevenem.
Asi týden a půl jsem se mu úspěšně vyhýbala. Ale pak si na mě počíhal přímo před školou těsně po skončení fotbalistického kroužku.
Věděla jsem, že nemá cenu předstírat, a tak jsem rovnou začala o nožíku.
Ano, mluvili jsme o tom doma.
Steven mě ujistil, že to není velký problém, že ve škole je již vše vyřešeno, s Prvorozeným probráno. Nastala odmlka a přišla otázka, kterou jsem tušila.
"A na co ten nožík vlastně měl?"
Zkouším být statečná a ustát synovu osobnost v celé její šíři. Nadechuji se...
"Chtěl se předvést před klukama," zbaběle se červenám, "staví nějakou hráz pro dinosaury z klacků."
Steven chápavě pokýve hlavou: "Já to tušil, že je to jen klukovina, ale stejně je tyhle věci třeba hlídat!"
Kývnu a rychle se rozloučím.
Jak mám proboha hlídat manikůrní nůžky???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gomba Gomba | Web | 20. července 2011 v 8:24 | Reagovat

tyhle příhody se prostě vymyslet nedají, musí se stát :)))))

2 deepwell deepwell | 20. července 2011 v 8:33 | Reagovat

To je pravda :) To si člověk zkrátka nevymyslí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama