Makové ctnosti

7. února 2011 v 13:39 | deepwell |  Co se nevešlo

Část první (přítomnost) - Klára, co mi (namalovanou) ovci dala.

Ležím v posteli a snažím se sama se sebou usmlouvat aspoň ještě minutu, dvě, navíc, než se budu muset vrhnout do každodenního kolotoče povinností.
"Ty se máš!" prohodím závistivě směrem k ovci zvěčněné na obraze nad postelí, "nic nemusíš, jen si tam stojíš a koukáš. Klidně, divně."
Na kopii anglického malíře, jehož jméno jsem ty roky neudržela v hlavě, školní semestrální práce.
Obraz mám ráda v hlavě.
Mám ráda i Kláru, která ho malovala, a mně pak přinesla se slovy: "Myslím, že zrovna tobě se bude líbit."
Nemýlila se. Od té doby se ta ovce, zaschlá v barvě jednoho slunečného, zřejmě pozdně jarního dne, na louce ohraničené kamennými zídkami, dennodenně stává svědkem důležitých i zcela bezvýznamných okamžiků života. Mého.
A mám ji ráda. Ovci.


Část druhá (předminulost) - Maková zrnka, co uvízla.

Stojím před knihovnou, očima jezdím, tam a zase zpátky, shora dolů, zleva doprava. V hlavě si přebírám, co si o tom mám myslet.

http://4.bp.blogspot.com/_nZPDlWrKxvs/TU_rzF1-_vI/AAAAAAAAEMY/_vmBhZbbf5g/s1600/rozhovor1.jpg



Původně pěkně otlučená knihovna z rohu zaprášené kanceláře se tu teď přede mnou bezostyšně vytahuje vyvedená v sytě modrém laku. Nejpyšnější je rozhodně na svoje dvířka, která na sobě, lehce stylizovaně, nesou dvourozměrnou podobu neexistujících knih.
Klára čeká.
Má hlava si v úklonu čte názvy imaginárních titulů: "Ze světové kuchyně", "Anglicky rychle a efektivně", "Příběh ztraceného zvířete"...
Tok vcelku nezáživného a banálního čtení je náhle zastaven mým zvýšeným zájmem v okamžiku, kdy můj zrak padne na "Maková zrna a my, Tomáš T.".
"Maková zrna a my?"
Aniž bych tu otázku položila, Klára, která se také upřeně dívá na dvířka knihovny odpovídá: "Ano... Maková zrna a my, Tomáš T...."
"Co je to?"
"Zeptej se Tomáše!" se zvláštně smutnonaštvaným hlasem odpoví Klára.
Vím, proč je taková. Nechci ji takovou. A nechci smyšlenou knihu "Maková zrna a my, Tomáš T."


Část třetí (přítomnost a budoucnost) - Ctnosti, co mohou být za domácí úkol.

Říjen.

Slušnost, ohleduplnost, laskavost

Budeš-li slušný, ohleduplný a laskavý
-lidé budou chtít trávit čas ve tvé společnosti
-budou vstřícní a milí
-naskytne se ti mnoho příležitostí a dveře budeš mít vždy otevřeny
-nebudeš sám, získáš spoustu přátel.


Část čtvrtá (minulost) - Tomáš, co mák někde nerad.

Dotýkám se, opět, jen letmo a možná i nevědomky, tak jako to často dělávám, té knihy. Snad s nesmyslnou touhou ji vytáhnout a příběh Kláry a Tomáše si z ní, přestože nikdy nebyl a ani nemohl být napsán, přečíst.
Maková zrna a oni. Sakra.
Čekám.
Tomáš byl až záhadně rychle přitažen rovnou k předmětu doličnému.
V modrém, se znovunabytou sebejistotou na povšimnutí čeká i ona.
Tomášova hlava si v úklonu čte názvy imaginárních titulů: "Ze světové kuchyně", "Anglicky rychle a efektivně", "Příběh ztraceného zvířete"...
Tok vcelku nezáživného a banálního čtení je náhle zastaven Tomášovým zvýšeným zájmem v okamžiku, kdy jeho zrak padne na "Maková zrna a my, Tomáš T.".
"Tomáš T.?"
Aniž by tu otázku položil, se zrakem také upřeným na dvířka knihovny odpovídám: "Ano... Maková zrna a my, Tomáš T..."
"Proč???"
"Zeptej se Kláry!"
Smutnonaštvaně pokrčím rameny.


Mimo scénu (minulost dávná, co předminulosti předcházela) - Začátek, co všechno skončil.

Už jednou se zlehýnka jejich očekávání, potřeby, jiskry budoucnosti dotkly. Netrpělivě a s dlouho drženou chutí pak jejich touhy další setkání odkládaly, přestože věděly, že k němu musí dojít.
Jak to bývá, to, co očekáváme se vzrušením, obavou z neznámého, dlouho plánujeme, pak když přijde, najednou zmizí, ještě dříve než by zevšednělo.
Nevšimli si... Nebo byla posunuta v časoprostoru, ta jejich střetnutí.
Dveře se z jedné strany otevřely a klap.
"Máš mák mezi zubama!"


Část pátá (někdy)To, co neexistuje.
Klára a Tomáš.


Část šestá (minulost, přítomnost a budoucnost) - Závěr, co z toho všeho asi (ne)plyne.

Nebýt zrnek máku. Na poli plném květů budoucích makovic.
Tomáš a Klára.
Nějaká jiná ovce.
Být domácího úkolu.


Doslov - Doslov, co vrací se k máku.
Ne, opium nekouřím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gomba Gomba | Web | 8. února 2011 v 23:22 | Reagovat

... zajímavé čtení, copak se Ti to honilo hlavou?

2 deepwell deepwell | Web | 9. února 2011 v 8:21 | Reagovat

GOMBO- to právě moc nevím ;)
Najednou mě to napadlo, dlouho to bylo ve fázi rozepsanosti a předevčírem zničehonic dopsáno...
Odpověď na tvou otázku hledám u čtenáře :)
J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama