Dotek

20. prosince 2010 v 16:36 | deepwell |  Snad asi i poezie
Víš, jaký je pád do sněhu. Spolu.
Trvá krátkou chvíli.
Až začneš studit.
Víš, že stejně padáš. Znovu.
Prchavý dotek chvíle,
zavřené ve sněhovém bezčasí.

Démoni, nepřijdou.
Teď. S tučnými kostmi,
morkem plnými, v teple ohně.
Nečekají. Pro dnešní noc,
špinaví, tak často chtěnou touhou.
Nás dva. V sobě.

Jednoduše polkneš, pusou mastnou.
Skřítky, lačné, vyhladovělé,
co umí hrát na struny,
o kterých jsi nevěděl.
Raději prostíráš k snídani,
jahodovou marmeládu.

To uvnitř, zavřeš venku.
Dveře zamkneš vánoční mašlí
a jméno rozmažeš nasliněným prstem.
Voskem na prostěradle, máš napsáno:
Hodně, co nikdy nemůžeš,
málo, víc než jsi chtěl.

Jen se dotknout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama