„Polární“ den?

16. února 2010 v 11:01 | deepwell |  Složitosti složité
O světelném smogu jsem už slyšela. A nikdy mě toto téma nijak zvlášť nezaujalo.
Loni jsem sice zaznamenala a docela i sledovala nějaký experiment libereckého kraje, kdy během noci vypnuli na půlhodiny všechno veřejné osvětlení a pak sledovali změny. Ale zařadila jsem si ho mezi "kuriozity, které se mě vůbec, nebo skoro vůbec, nedotýkají".
Dnes večer jsem změnila názor.
Bydlíme ve velkoměstě, ale na jeho okraji, navíc přímo u lesa, takže pokud večer vybočím z osvětlených chodníků a cest, ocitám se ve tmě. Ve tmě jako... no zkrátka v úplné tmě. Nebo dosud se mně to úplnou tmou zdálo být.
Přestože náš pes rozhodně nepatří mezi plemena, která lze strčit do tašky a odnést, navíc vím, že, kdyby šlo "do tuhého", bude svého páníčka bránit i svým životem, raději s ním na večerní procházku nechodívám mimo osvětlená místa.


Dneska jsem ale musela neplánovaně udělat výjimku.
Po chvíli řešení problému "jak se psem na vodítku bezpečně sejít zamrzlou nakloněnou rovinu v místech, kde normálně bývají schody", jsem učinila nerozvážný a chovatelsky naivní krok - odepnula jsem psa z vodítka. Bohužel skutečnost, že ačkoliv lidem to zatím tak ještě nepřijde, psi a jiná zvířata už mají jaro, mně plně docvakla až v okamžiku, kdy psí touhou vedený pes neomylně zamířil právě k tmavému lesu...
Nechtělo se mně, ale představa neplánované večerní cesty na strážnici městské policie, popřípadě rovnou do trojského útulku, mě donutila opustit ona přívětivá, svitem pouličních lamp ozářená místa, kde se pravý "měšťák" cítí, asi zcela nesmyslně, bezpečně, a zamířila jsem do tmy...
Tedy myslela jsem si, že mířím do tmy.
Už po pár krocích jsem ale úplně zapomněla, proč tam jsem a užasle zírala. V dohledu nebyla žádná lampa, ani žádný jiný jednoznačně identifikovatelný světelný zdroj, ale stejně tam bylo úplné světlo. Takové světlo, že bych byla schopna bez problémů číst i ta nejmenší písmenka v novinách!
Obloha byla zatažená, o svitu hvězd či měsíce nemohlo být ani řeči, ale přesto celá oranžově zářila a tu oranžovou záři odrážel sníh.
Zapomněla jsem na psa a najednou pochopila, že ten "světelný" smog skutečně existuje.
Platíme daň za civilizační vymoženosti. Daň v podobě věčného "polárního" dne...

PS
Pes naštěstí už má zkušenost a rozum, když viděl paničku zcela zaujatou "novým" objevem, našel se raději sám. Prý jemu je světlo ukradené, hlavně, že bylo co čmuchat ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaga Jaga | Web | 16. února 2010 v 15:20 | Reagovat

Jj, je to přesně tak, úplně stejný objev se psem jsem udělala letos v zimě. V Praze, aby člověk tmu pohledal :)

2 deepwell deepwell | Web | 16. února 2010 v 15:51 | Reagovat

Snad jedině se zavřít k nám do sklepa, není tam ani okýnko ;)
J.

3 Gomba Gomba | Web | 16. února 2010 v 19:48 | Reagovat

... ta fotografie je vážně dobrá ...

4 deepwell deepwell | Web | 17. února 2010 v 9:33 | Reagovat

GOMBO- ta je ale vypůjčená od strejdy Googla ;) Měla jsem vyfotit "originál", stativ mám, ale nějak jsem nenašla v pokročilou noční hodinu dostatek motivace ;)
Nicméně tahle vystihuje docela přesně můj pocit, jaký jsem měla, proto jsem ji sem dala.
J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama