Moje troška do mlýna.

15. října 2009 v 13:58 | jaty |  Co se nevešlo
Téma, které si zaslouží "zařetězit" , a tak navazuji na konec.

Nejdřív jsem si říkala, že cestovní rituály neexistují, že každá cesta je jiná a jedinečná.

Mno, byla to fakt jen první myšlenka. JSOU! :)

Cestou na roubenku se musíme zastavit v Hornbachu, pokud se domníváte, že nakupujeme kutilské potřeby k víkendovému velebení roubenky, tak omyl. Stavujeme se pouze před pokladnami v učňovské pekárně a cukrárně... Tmavý učňovský chléb a koláče s drobenkou na plech za to stojí. Navíc je mně dobře po těle a dává mi naději, že aspoň při učení se peče poctivě :)
K tomu, a to výhradně při cestě na roubenku a zpět, nám vyhrává rádio Beat.

V Mladé Boleslavi (jen těžko to přiznávám, neb to cítím trochu jako selhání osobní i rodičovské ;) ) se pravidelně stavujeme u "Mekáče". Když už nic, tak alespoň to kafe do kelímku (zdravím Gombu)
Káva z kelímku, opařený ret a jazyk jsou vlastně obecně mým cestovatelským rituálem, nejraději presso s mlékem bez cukru, ale pokud není sladká, tak vypiji cokoliv.

Čímž se dostávám k tématu benzínové pumpy, oázy automobilových cestovatelů.
Takový mikrosvět, který vám dá na chviličku nahlédnout do jeho útrob, zanechá prchavý dojem a než vznikne potřeba se stavit u jiné, je ta předchozí zapomenuta.
(Pokud tedy se nestane něco zcela mimořádně nečekaného ;), to pak je pumpa ve vzpomínkách zakotvena pevněji a vždy cestou kolem si pak nostalgicky zavzpomínáme "Joo, pamatujete, tady to bylo, jak si prvorozený posr... své poslední oblečení, a my pak jeli ve smrdutém autě až domů...")


Benzínová pumpa je i součástí mého dalšího "rituálu", nebo možná podmíněného reflexu - když jedu v autě musím něco jíst. A tak jsou nutné časté přestávky "na snídani", "na svačinu"..., co na tom, že doma bych v tu chvíli klidně byla od rána ještě bez jídla, v autě musí být pevný stravovací režim.

Hned, jak jsem to napsala, už vidím další rituální subjekt - smažený řízek zabalený v alobalu, a vedle ve svém vlastním alobalu kyselé okurky, dva chleby slepené hořčicí.

Řízek pak ráda konzumuji sedíc obkročmo na dřevěné lavici dálničního odpočívadla, poslouchám u toho hučení dálnice a přemýšlím o všech těch dálkách, kam lidé jedou.
(Dobré je taky tento zážitek završit cigaretou, ale to jsem tu jako nenapsala ;) )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | Web | 15. října 2009 v 16:38 | Reagovat

Jo, tak s tebou jezdit by se mi líbilo :-)

2 Eliza Eliza | E-mail | Web | 15. října 2009 v 16:44 | Reagovat

Chtěla jsem vědět, který rituál provází tebe, a došle jsem pro mne k naprostému opaku. Když někam jedu, je to vždy naprosto jiné. Neumím si představit, že by se mé cesty měly navzájem podobat. A také mám ještě jaksi pod kůží smrad a binec u starých benzinek, takže ty nové, nádherné, voňavé, s čistými záchodky, jsou pro mne zatím ještě stále jakýmsi zjevením, než běžně se opakující pravidelností. Asi to bude ještě chvilku trvat, nežli opustím zavedený dřívější rituál, kdy se spíše zastavovalo v lesíku u silnice.  A je to tady, ano to byl u nás rituál, a je pravda, že jsme jej už vlastně docela opustili.

3 deepwell deepwell | Web | 15. října 2009 v 17:03 | Reagovat

BÁRO- tohle přesně mě napadalo při čtení u tebe :)

ELIZO- lesík u silnice jsem opět zritualizovala, když jsem byla těhotná, protože s takovou frekvencí, jakou já potřebovala, se zase pumpy nestaví ;)
J.

4 Gomba Gomba | Web | 15. října 2009 v 18:15 | Reagovat

Řízek v alobalu s sebou?!?!?
Tak to už jsem dlóóóóuho neměl. Sakryš, to není špatný nápad ... já jsem míval řízek mezi dva chleby, jen ty okurčičky byly ve zvláštním balení ,-)
Holky, jestli se to bude takto vyvíjet i dál, budeme na ty společné cesty potřebovat mikrobus, jestli ne rovnou autobus :-)))

5 deepwell deepwell | Web | 15. října 2009 v 20:56 | Reagovat

[4]: GOMBO - to ale vůbec není špatný nápad :) A kam pojedeme, ;)
J.

6 Gomba Gomba | Web | 15. října 2009 v 21:09 | Reagovat

No kam, kam ...
Přece tam a zpátky,
ve všední den i svátky,
jezdí se také v neděli,
aby nás všichni viděli ,-)))

7 deepwell deepwell | Web | 16. října 2009 v 9:24 | Reagovat

Tak to jo :) :)

8 spoon spoon | Web | 18. října 2009 v 11:52 | Reagovat

v navaznosti na Baru a Mod me po precteni tohodle napada jedine: mne benzinky doposud asociuji autostop, kterehoz jsem se dopoustela v mladi v hojne mire. Sama auta doposud nevlastnic, omezuji se me zazitky na cesty kdy me nekdo nekam veze. A tomu se vsechno podrizuje. Nasloucham pribehum, jsem pokorna a uzivam si tepla (pokud je venku nevlidne), chladku z otevreneho okna (v opacnem pripade) a ubihajici krajiny (asi jako Vlasta Redl v pisnicce Tak jsem tady)

9 deepwell deepwell | Web | 19. října 2009 v 9:22 | Reagovat

SPOON "naslouchám příběhům" to je přesně ono, já si to ještě trochu modifikuji do "naslouchám celé té cestě" :)
J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama