A už tu zase voní...

8. září 2009 v 10:55 | jaty |  Pořád je něco... (nového)?
...srpnové ráno!
Ta vůně pronikla i do velmi chtěného, po noci strávené s paní Nespavostí,
ranního spánku.
Zase jsem cítila tu vůni zralosti ovoce, sklizeného obilí (v Praze zvláště pak aktuální ;) ), a pomalu už skoro červenajícího listí.
Všechno tak nasládle dozrálo, že už jen chvilka bude stačit, aby zralost přezrála a dostala první nádech hniloby.

No jo no, zase je léto pryč a mě zase chytá podzimní bilancovaní.
Také jsem si vzpomněla, že loni, když mi takhle zavonělo srpnové ráno, jsem hned sedla a blogla.
Hned mám, co srovnávat a bilancovat, protože letos jsem si sedla, ale než jsem stihla blognout už jsem zase vstala a šla dělat něco jiného. A když jsem sedla podruhé, je tu najednou polovina září...
Vloni jsem psala relativně dlouhý a pocitů plný článek v klidném, avšak velikých změn všech zaběhaných pořádků očekávajícím, rozpoložení.
Letos... si ani nesednu, natož, abych psala.
Krásné potvrzení teorie relativity. Změna může mít různou hodnotu s ohledem na čas a prostor ve kterém nastane.
Přijde-li změna, která vás vytrhne z klidu a zaběhnutých pořádků, je to vždy změna veliká.
Pokud ale skoro tatáž změna nepřijde vás vytrhnout z klidu zaběhnutých pořádků, ale pouze doběhne jinou právě běžící změnu, je to změna mnohem menší a někdy si jí ani nevšimnete.
Kinetická energie první změny změní, či spíš nějak otupí, vnímání té další.
A to raději ani nezmiňuji to, že každá změna, vyvolává další změnu.
Cítím, že se dostávám do spirály změn. Co je na vrcholu, netuším.
Možná zase ten klid a zaběhané pořádky?
Já ten běh asi potřebuji, obrazně i doslova, jsem spokojená, když život kolem se jen tak nepřevaluje, ale spíše pádí.

Jojo, pochopili jste správně. Má to být omluva, nebo spíš výmluva, mé blogařské absence.
A protože slibem neurazíš, tak s klidem mohu napsat: "Já se určitě napravím!"

(Pozn. Mimochodem víte, co se říká o lidech, kteří pořád musí něco dělat?
Že mají nedostatek fantazie. ;) )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 makýš makýš | 10. září 2009 v 15:43 | Reagovat

Uff, tohle bylo na mou unavenou hlavu nějak složitý! :-)

2 čajovna čajovna | Web | 10. září 2009 v 22:52 | Reagovat

Krásné zamyšlení... přemýšlím, mám-li ráda líně se převalující život nebo úprk. Zprvu bych řekla, že čím jsem starší, tím víc mám dojem, že život letí, prchá, pádí... V patnácti se líně mlel - už aby mi bylo osmnáct - ve dvaceti začal zrychlovat a ani jsem se nevzpamatovala z číslovky třicet a je mi třicetjedna... Asi bych brala pár dnů líného převalování a fantazírování, jen tak...prostě jen tak  z čiré rozmařilosti!

3 deepwell deepwell | Web | 11. září 2009 v 10:18 | Reagovat

MAKÝŠ- neboj, je klidně možné, že problém není v tvé únavě, ale v mé ne/srozumitelnosti ;) někdy už nerozumím ani já sama sobě ;)

ČAJOVNA- je to tak, taky mám dojem, že se svět a život nějak zrychluje a zrychluje.
I když i teď někdy se čas přímo zastaví, třeba v noci se zvracejícím dítětem ;)
J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama