…a dokonce jsem četla návod

13. srpna 2009 v 14:02 | jaty |  Co mi v hlavě vrtá.
Znáte to. Průměrně tak čtyři až šest stran malinkatého textu, který většina lidí čte jen v případě, že danou věc již předtím nesprávnou manipulací rozbili, nebo, v tom lepším případě, nad beznávodovými pokusy strávili nepřiměřeně mnoho času.
Potom možná, s pocitem jistého ponížení a odporu, si ten text nalistujeme a nejdříve se pokoušíme ho přelstít tím, že zkusíme prostudovat jen onu příslušnou část, která nám přeci stačí. Příslušná část ovšem nikdy nestačí, dokonce často ani příslušnou, námi chtěnou, část nenajdeme.
Nevím čím to je, ale návody jsou psány jazykem od běžného jazyka se velmi odlišujícím. Představuji si, že existuje profese "tvůrce návodů všeho druhu" tzv. "návodář", a že zástupci této profese pak velmi brzy propadnou svému "návodařskému" slangu.
Český jazyk vůbec je pro návodáře jazyk zaslíbený. V češtině se musí takový návodář vyloženě vyžívat. Těch slovních tvarů, přívlastků a synonym! A větná stavba svou volností také návodáři často nahrává na smeč.
Bohužel ne každý návodčtoucí je rovněž tak silně jazykově nadán, aby mohl proniknout a ocenit všechna ta zákoutí, libůstky a schovávačky, které nám návodář připravil.

Pokud dojde na nejhorší a já jsem nucena nějaký ten návod použít, naučila jsem se malý trik. Obejdu zákeřnou a složitou češtinu tím, že se pokusím přelouskat mnohem jednoznačnější text anglický. Tento způsob má často pak ještě další výhodu, že anglický text bývá i originálem onoho dílka, takže nemusím se pak zbytečně ztrácet v překladu.

Ovšem nejen jazyková stránka návodu je problémem. Návodáři, podobně jako IT komunita, mají zřejmě i společný, velmi podobný pohled na svět a logiku uvažování. Bohužel zrovna takový pohled a logiku, které zůstávají běžnému návodčtoucímu utajeny a zcela nedostižné.
Zatímco běžný návodčtoucí vidí svět rozdělen na nahoře a dole, návodář má svět o dvou částech - svrchní a spodní, které jsou odděleny středním překryvným pásem.
My zmáčkneme po straně takový červený čudlík vedle hranaté díry, návodář ale použije tlačítko uvolnění umístěné na boční levé části v dolním segmentu pod otvorem pro prostor bezpečnostní pojistky.
Také důležitost, či úsilí nutné na vynaložení některé činnosti popsané v návodu nemá zřejmě běžný člověk a návodář definované stejně.
Návodář s lehkostí jemu vlastní napíše "při použití tlačítka uvolnění, dbejte na udržení správné polohy při manipulaci" a přitom to ve skutečnosti znamená "až budete mačkat ten knolík, musíte držet celou věc v tak debilní poloze, že se to v jednom člověku nedá zvládnout".
Návod se zkrátka z výše uvedených důvodů čte jen v nejkrajnějším případě.

A že ten případ brzo nastane jsem začínala tušit pokaždé, když jsem v posledním týdnu skloněna nad autosedačkou zažívala zvláštní dejavu pocity "kočičího záchodu".
"Bude třeba vyprat potah z autosedačky!" napadlo mě, a protože jsem tuto činnost v životě již párkrát vykonala a hned jsem ho před očima viděla.
NÁVOD...
Rozhodla jsem se k celé situaci přistoupit bez předsudků založených na předchozí špatné zkušenosti a rovnou jsem si návod vytáhla.
Hned, ještě před započetím jakéhokoliv beznávodového zkoušení potah servat.
V klidu, hezky tak, jak to má být, jsem vytáhla návod a pěkně od začátku jsem se mu začala věnovat. K mému překvapení jsem velmi brzo objevila dokonce příslušnou pasáž o sejmutí a nasazení potahu. A dle pokynů a zcela jednoduchého a jednoznačného nákresu jsem bez jediného problému potah sundala.
"No nechvalme dne před večerem," pomyslela jsem si zkušeně. "Ještě ho bude třeba zpátky nasadit," ušklíbla jsem se nedůvěřivě.
Jenže moje pesimistické a snad i trochu zlomyslné očekávání se nepotvrdilo!
I nasazení potahu proběhlo v naprostém klidu, bez jediného zaváhání a rychle.
Přejížděla jsem pohledem krásně voňavou autosedačku, návod, znovu autosedačku.
"Že by návodáři změnili práci?" kroutím nechápavě hlavou.
Pak vstanu a jdu se svým úspěchem pochlubit širšímu okolí.
"Víš, že se mi podařilo SNADNO sundat a nandat potah z autosedačky?" s očekáváním velkého údivu se obracím na muže.
"A dokonce jsem četla i návod!" dodám a dramaticky zvýším hlas, abych dostatečně zdůraznila zajímavost a převratnost sdělení.
Přijde ale lakonická odpověď, či spíše řečnická otázka: "Od toho snad návody jsou, aby se četly nééé?"
"Od toho přeci návody jsou...aby se četly..." zopakuji si po něm já.

A možná, že ani žádní návodáři neexistují.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 deepwell deepwell | Web | 13. srpna 2009 v 14:17 | Reagovat

KATKO, co jste mi poslala zprávu s dotazem na Kanáry :) Bohužel jste ji poslala jako anonymní uživatel, takže nemůžu odpovědět. Jestli budete tady ještě číst, pošlete mně zprávou váš email :)
J.

2 Gomba Gomba | Web | 13. srpna 2009 v 21:49 | Reagovat

... už se mi dostal do ruky návod psaný nerodilým nečeským návodářem rovnou v češtině ...
... TAK TO TEDY BYL MASAKRRRRRRRR!!!!

3 deepwell deepwell | 15. srpna 2009 v 8:40 | Reagovat

GOMBO- to musí být mezi návodáři sběratelský skvost ;)
J.

4 makýš makýš | 21. srpna 2009 v 9:14 | Reagovat

Tvůj muž by mohl ještě jednou zopakovat mému muži, od čeho jsou návody :-)) Můj muž se domnívá, že nejlepší je všechno zkoumat metodou pokus-omyl. Zrovna tímhle způsobem (když už jsme u těch autosedaček), sundával potah...nandaval ho asi dvě hodiny, páč při sundavání rozepnul něco, co mělo rozhodně zůstat zapnuto...

5 deepwell deepwell | 21. srpna 2009 v 11:25 | Reagovat

MAKÝŠ- tvůj ale potah SUNDÁVAL můj muž by raději puch ignoroval, než by se do něčeho tak zásadního pouštěl ;)
J.

6 Katka Katka | E-mail | 23. srpna 2009 v 0:02 | Reagovat

Já Vás čtu přece pořád - a ráda :o) Můj email je: kat_s@email.cz
P.S. Já jsem ten první případ - návod vezmu do ruky, až když už je většinou "vymalováno". Naštěstí moje tříletá dcera je technicky natolik zdatná, že co se týče rozebírání věcí na prvočinitele, většinou to obstará sama (i bez návodu) - zpětná montáž ale pravda trochu vázne ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama