O koních?

13. června 2009 v 18:04 | jaty |  Nadrobeno.
Obraz Prvý.

Auta si spokojeně vrní a pomalu posunují v ranní dopravní špičce.
Zastávka. Červená.
Pohled vlevo.
Pohled před sebe. Záblesk slunce v koňské srsti.
Nesmysl! Mozek vyhodnocuje tuto představu jako snovou.
Pohled vlevo. Hříva, záblesk slunce v koňské srsti. Mozek už otáčí hlavu a dívá se tím směrem. Tak ne. Opravdu koně.
Bezstarostně okusující trávu ještě vlhce rozespalou. Klusající bok po boku. Pohazující trochu rozmařile hřívou.
Zelená.
Pohled upřený vlevo, ale žádné troubení. Auta stojí klidně. Vrní a čekají až na ně přijde řada.

Tohle jsou jiní kolotočáři!


Obraz Druhý.

Sedíš v kanceláři vedení nadnárodní firmy, tvoje oči se nemohou nabažit výhledu z okna. Alpy, jezero, úhledné domy, park, stromy, keře, tráva...
Tři koně se pasou přímo pod okny.
"Komu patří ty koně?" ptáš se nevěřícně.
"Naší sekretářce." Dostane se ti odpovědi, která je ještě neuvěřitelnější.
Nic vhodného tě hned nenapadá, a tak až po chvíli se zeptáš: "Ona si je bere s sebou do práce?"
"Ano."
Tvůj překvapeně tázavý pohled se dočká už jen doplnění proneseného hlasem, ve kterém je znát stopa netrpělivosti nad zbytečnou otázkou: "Bere si je do práce, protože doma by jim bylo samotným smutno!"
Paralelní svět.
Švýcarsko.


Obraz Třetí.

Jedno lehké a přitom dostatečně důrazné trhnutí a uzda mi klouže z prstů.
Moje netrpělivé škubání zůstává bez odezvy. Slyším, jak se tráva dutě chroupe v koňské tlamě.
"Dobře. Napas se trochu." dodávám si těmi slovy alespoň zdání pocitu nadřazenosti.
Konečně zvedá hlavu. Dlouze se na mě podívá, popojde tři kroky a znovu se sklání k té křupavé trávě.
"Ty mě přece musíš poslouchat!"
Odpovědí mi je jen chroupání trávy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 makýš makýš | Web | 14. června 2009 v 11:58 | Reagovat

Jani, moc hezký. Koňské poetiky máme v Mongolsku spousty a spousty :-)))Ale v souvislosti s obrazem třetím jsem si vzpomněla na dobu dávno minulou, kdy jsme k kamarády vyrazili se žebřiňákem a maňásky oby potulní kejklíři po východních Čechách. Při té příležitosti jsme si vypůjčili dva koně na tažení kejklířského vozu...matku s dcerou. Dopadlo to tak, že kejklíři mužského pohlaví se zapřáhli do žebřiňáku a kejklířky se zapřáhly do kobyl a snažily se je přimět k pohybu.

2 deepwell deepwell | 15. června 2009 v 9:58 | Reagovat

Úplně to vidím :) Koně jsou mrchy ;)
J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama