Tajemný příběh s cukřenkou.

29. května 2009 v 21:22 | jaty |  Co se nevešlo
Každá správná detektivka má mít svou vraždu. Alespoň já na tom trvám. Mám dokonce jednu takovou "správnou" detektivku už mnoho let rozepsanou v šupleti.
Dneska ale napíšu jen takovou "malou" domácí detektivku. Bez vraždy.

Cukr v naší domácnosti byla vždy komodita, kterou nebylo třeba moc často doplňovat. Já nesladím, v mém světě cukr do kávy ani do čaje prostě nepatří. Manžel sice kávu sladí, ale moc často čas, si tu kávu doma dát, nemá. Potom si osladí některé návštěvy, ale za prvé návštěvy nemíváme tak často a za druhé i z našich hostů sladívá jen málokdo. K jinému účelu pak cukr u nás téměř neslouží. Na prstech jedné ruky bych mohla spočítat, kdy jsem za celý poslední rok někam jinam než do kávy cukr přidávala.

Celá záhada začala tak plíživě, že jsem si zřejmě nejdřív dlouho ničeho ani nevšimla.
První, co jsem zaznamenala, byl takový neurčitý pocit, když jsem stála v obchodě u regálu z cukrem. Takový pocit, že něco je jinak, že tam stávám častěji než bývalo obvyklé. A ten samý neurčitý pocit mě pak přepadal vždy, když jsem doplňovala cukřenku.


Dlouho se nic dalšího nedělo.
Žádný jiný důvod, aby mě cukr nějak zvlášť zajímal, jsem neměla, tak jsem dál pravidelně doplňovala cukřenku a kupovala třtinový cukr, pokaždé s tím samým nejasným pocitem.
Po nějakém čase jsem si navíc ale vždy, když jsem dávala manželovi cukr do kafe (taková já jsem manželka, že muži kafe vařím) začala říkat, že máme doma asi vlhko, protože cukr byl slepený a v ústí dávkovače často tvořil až neprůchodnou překážku.
A tehdy poprvé mně to přišlo už opravdu divné a začala jsem cukru a cukřence věnovat větší pozornost.
Celou cukřenku jsem vyprázdnila, vymyla, pečlivě usušila a naplnila novým cukrem. Postavila zpět na její místo. Uběhlo pár dní a já si opět začala všímat slepených krystalků v již opět poloprázdné cukřence.
No tedy!
Marně jsem se snažila si vzpomenout, kdy já jsem cukřenku používala. Nebyla jsem si vědoma ani jednoho případu v posledních několika dnech. Navíc to, že bychom měli v kuchyni tak vlhko, že ztvrdne cukr, se mně také přestávalo zdát jako pravděpodobné.
Chvíli jsem dedukovala, probírala možná vysvětlení, ale na nic skutečně objasňujícího jsem nepřišla.

"Tys začal víc sladit?" vybafla jsem proto v nečekané chvíli na manžela.
"Sladit???" jeho nechápavý výraz mi byl dostatečnou odpovědí, že ne.
"Proč?" doplnil svou otázku po chvíli s pohledem upřeným na své břicho.
"Zdá se ti, že tloustnu?" zeptal se nakonec na přímo a pozoroval, jestli se můj pohled na jeho břicho opravdu nestáčí.
To mě zaujalo natolik, že jsem na chvíli i zapomněla na ten záhadně mizející cukr.
"No upřímně ti břicho trochu povyrostlo..." pomyslela jsem si, ale nahlas jsem jen začala popisovat můj problém s cukřenkou.
"Děláš si na té cukřence čárky?" reagoval se smíchem manžel.
"Nebo řekni návštěvám, že cukr je jen na příděl, že jsi zavedla nový systém..." dál posměšně můj cukřenkový problém zlehčoval.
Připadala jsem si najednou opravdu trochu hloupě a pustila nějaký cukr z hlavy.
Ale ne na dlouho. Přesně do okamžiku, než přišel na návštěvu tchán s tchýní. Tchán kávu sladí, proto mu s kafem automaticky podávám cukřenku, když tu vidím, že ta je, kromě ztvrdlých zbytků čehosi, co dříve bývalo cukr krystal, úplně prázdná!
Zahanbeně, jako přistižená špatná hospodyně, jsem honem běžela dosypat cukr a cestou na mě opět dolehla cukřenková záhada plnou silou.
"To není možné!" běželo mi v hlavě .
"Na to musím přijít! To přeci není jen tak!"
"Navíc, proč je ten zbylý cukr tak ztvrdlý???"
Rozhodla jsem se pustit do boje za objasnění záhady s plnou vervou.
Cukřenku jsem opět vymyla, usušila, naplnila, postavila na jiné místo a rozhodla se ji nepoužívat.
Neuběhly ani dva dny a i na novém místě byl cukr z půlky pryč, zbylá polovina podivně slepená a dávkovač ucpaný.
"Dobře. Tak si to shrneme. Mizí nám cukr z cukřenky a k tomu navíc nevysvětlitelně vlhne." Dávám si postupně dohromady potřebná fakta.
"Navíc se toto děje, i když přemístím cukřenku na jiné místo. Tudíž s polohou cukřenky to souvislost mít nemůže."
Hluboce jako správný detektiv, které tak ráda sleduji v televizi, jsem se nad tím zamyslela.
Nabízí se odpověď, že mizení cukru a jeho vlhnutí spolu nějak souvisí.
Ale jak...???
Představovala jsem si nějakého maniaka - závisláka na supersladké kávě, jak nad párou vycházející z horkého šálku dlouze a opakovaně obrací dávkovač...
To by mohlo být vysvětlení.
Kdyby někdo držel dlouho cukřenku v páře určitě by cukr v ní zvlhl, to je fakt.
Ale žádného podobného šílence jsem u nás doma nikdy neviděla.
"Ledaže by se na první pohled zdál být zcela normální!" napadne mě nakonec.
Od té chvíle jsem každého pravidelného a zcela nesmyslně i náhodného pijáka kávy v našem domě podrobovala testu mým zkoumavým zrakem.
Lidé na to reagovali různě. Většina dělala, že si toho nevšímá. Ti, co měli ke mně blíže, se mě ptali, zda-li mám snad kávy nebo cukru málo, že je tak kontroluji, kolik toho konzumují...

Celá ta záhada mi začala dost otravovat život. Vůbec mě už nenapadalo, jak tomu celému přijít na kloub.

Ale říká se, že každý, i ten sebedokonalejší zločinec, dělá chyby a je jen na schopnostech detektiva nebo na náhodě, jestli se na ty chyby přijde a pomohou ho odhalit.
A mně pomohla záhadu vyřešit právě ta náhoda.

Skoro mám chuť na tomto místě přestat a napsat:

Pokračování příště.

A udělám to.

Schválně jestli na řešení přijdete ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Homollka Homollka | 30. května 2009 v 10:07 | Reagovat

Jani ze by se z Edy stal cukrovy zavislak ? Na Ludvicka bych nevsadila.

B

2 deepwell deepwell | 30. května 2009 v 10:13 | Reagovat

To já bych zase vsadila spíš na Ludvíka ;) kdyby byl tak o pár měsíců starší ;)
J.

3 Anastazie Anastazie | 30. května 2009 v 15:35 | Reagovat

Já taky sázím na Edu, objevil kouzlo jídla a začne konečně pořádně přibírat :-))) Za jak dlouho bude pokračování?

4 deepwell deepwell | 30. května 2009 v 18:37 | Reagovat

ANASTÁZIE počkám si ještě na pár tipů ;)
J.

5 Gomba Gomba | Web | 30. května 2009 v 21:21 | Reagovat

??nějaké domácí zvířátko??

6 deepwell deepwell | 31. května 2009 v 8:20 | Reagovat

GOMBA Tak v tom případě snad jedině nějaká opička ;) protože pes Karel by to do pacek asi nevzal ;) ;) i když by cukrem jistě nepohrdl (ostatně jako ničím)
J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama