Když se řekne "chleba"...

4. května 2009 v 11:11 | jaty |  Nadrobeno.
...představím si "Šumavu z Michle". Samozřejmě, že mám ráda i JINÉ chleby, ale TEN chleba je jen jeden... z Michle.

Pamatuji si, jak za časů mého dětství nebyla koupě takového chleba až takovou samozřejmostí. Pro chleba se muselo v určitou hodinu, která se lišila dle dne v týdnu, o víkendu se chleba koupit u nás nedal třeba vůbec. Když jsem pak v onu hodinu ukořistila čerstvý šumavský bochník, šla jsem domu obklopena obláčkem té pravé chlebové vůně. Ta vůně mě znovu a znovu donutila, chleba vyndávat z tašky a vždy nenápadně kousek uhryznout tak "aby to nebylo poznat"...
Ten "pravý chleba" má tu výhodu, že lze konzumovat i týden starý, aniž by to člověku bylo nepříjemné. Jeho struktura je dokonalá. Nedrobí se, nejsou v něm velké bubliny z toho, jak je droždím nafouklý. Chuť je mírně nakyslá, lehounce slaná. Dá se konzumovat zrovna tak s medem, jako s párkem a hořčicí.

Už delší dobu zkouším péct chleba sama. Docela mně to i jde. Naučila jsem se spoustu triků a fíglů. Umím upéct chleba francouzský, italský, celozrnný, cibulový, s olivami, i o kváskový jsem se pokoušela...
Jen ten jeden mně nejde - ten pravý šumavský z Michle! Prý je to tím, že se v Michli peče ve velkém, dlouho a dlouhodobě...
Zřejmě bych si musela koupit svou velkou pekárnu.
Ale pekařkou se stát nechci, alespoň prozatím.

S chlebem ale je také obtíž. Vždy to řeším, když vyjedu mimo domov. A nemusí to být zrovna na druhý konec světa. V zemích českých ještě většinou chleba, alespoň trochu podobný tomu "mému" seženu, takže úplný problém to není.
V zemích cizích se ale "takový" chleba nalézt nedá.
Ne, že by mi "cizí" chleby nechutnaly. Pamatuji si spoustu míst, kde měli výborné různé "jiné" chleby. Ale TEN můj tam sehnat nešel. Zpočátku jsem jeho absenci ani nevnímala, chvíli jsem si jen občas vzpomněla, ale po určitém čase mně začal intenzivně chybět. Začalo se mně po něm stýskat. Bez něj se žít dlouhodobě nedá.
A obvykle také býval tím prvním, co jsem si dala k jídlu při mém návratu.

Už párkrát jsem řešila, jestli bych mohla být "DOMA" někde jinde než tady.
Na několika místech jsem strávila i déle, takže párkrát v životě jsem slova "jedu domů" v souvislosti s těmi jinými místy i použila.
Když jsem se nad tím ale pak víc zamyslela, tak úplně "DOMA" bych tam být nikdy nemohla.

Doma je zkrátka člověk jen tam, kde se peče TEN chleba, který si představíte, když se řekne "CHLEBA".

U mě je to kousek od pekárny Michle :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anastazie Anastazie | 4. května 2009 v 13:52 | Reagovat

Ahoj Jano, mám taky moc ráda Šumavu;-) Nemusí teda být michelská, kupuju chleba v Albertu (a někdy je taky pěkně hnusnej). A taky jsem se pokoušela upéct Šumavu doma, ale nepodařilo se :-(. Podle mně to ale není tou velkou pekárnou, ale tím, co tam všechno přidávají - kypřidla, konzervanty a bůhví co ještě. Snažila jsem se najít složení chlebů na netu, ale zatím marně.

2 deepwell deepwell | 4. května 2009 v 14:35 | Reagovat

Náhodou ;) já byla v Michli několikrát na brigádě,takže můžu směle prohlásit, že jsem tam žádná "éčka" neviděla sypat ;) ;)
J.

3 Gomba Gomba | Web | 6. května 2009 v 0:02 | Reagovat

Ach jo, takhle pozdě večer a já si kvůli Tobě musím jít ukrojit alespoň kousek kousilínek ,-)

4 deepwell deepwell | 6. května 2009 v 10:48 | Reagovat

:) :) Já si jen o chvíli dříve (a to jsem byla po večeři!!!) taky musela zakrojit ;)
J.

5 Blondyna Blondyna | Web | 12. června 2009 v 14:47 | Reagovat

Moc pekne napsane...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama