Důvěra.

1. dubna 2009 v 15:29 | jaty |  Složitosti složité
Téma, co mě trápí! Chtělo by se mně dodat.
Už jednou jsem tu o důvěře psala a musím znovu. Teď mám ale úplně jinou motivaci.
Před zhruba rokem jsem tu psala o důvěře neztracené. Dnes mě ke psaní donutila ztráta důvěry.

Nesnáším příběhy o zvířatech a lidech. Odmalička... Základní zápletkou všech těchto příběhů je totiž pořád stejný (pro mě) problém. Zvířeti se stane něco negativního, stane se tak z různých příčin, kterým ovšem zvíře nerozumí. Strašně moc mi těch zvířat bylo vždycky líto. Bylo mi smutno a trápilo mě, že ony tomu nerozumí, že jim to nejde vysvětlit, proč se tak stalo a že si to vysvětlují jinak.
Dlouho jsem nevěděla, proč mně to tak vadí, že tomu to zvíře nerozumí.
Až pak jednou (zřejmě v rámci povinné školní četby slovenských autorů ;) jsem četla jiný příběh, ryze lidský, žádná zvířata se v něm nevyskytovala. Jmenoval se Jano, napsal Fraňo Kráľ.
Nepamatuji si moc o čem ta kniha byla, ale dodnes mně utkvěla jedna scéna.

Malý Jano ukradne z farní zahrady nějaké (nevím už jaké) ovoce. Je za to potrestán, což on cítí jako křivdu a nespravedlnost, protože on nechtěl krást, on jen chtěl přinést nemocné matce ovoce ze zahrady, která dle slov faráře patří všem...
Moje pocity při čtení té příhody byly úplně stejné jako, když jsem čítávala o těch zvířatech, co situaci nechápala.
A najednou mně svitlo, už vím, proč mi tak to nedorozumění vadí. Došlo totiž ke ztrátě důvěry. Cítili se podvedeni a zklamáni. Ztratili důvěru a přitom to bylo ZBYTEČNÉ.
Ano, trápí mě ta zbytečná a bezdůvodná ztráta důvěry.
Důvěra je věc křehká, buduje se nesnadno i napoprvé a znovu ji získat je téměř nemožné.
Hlavně ztrácí-li někdo důvěru v konkrétní lidi opakovaně, může ztratit důvěru v člověka obecně...

Příběhy o zvířatech už dávno preventivně nečtu. Ale s tím, že si někdo zahrává s důvěrou hodných lidí se setkávám pořád.

Dřív jsem si říkala, že na každého jednou dojde. A že to pak bude jako s tím pasáčkem, co pořád bezdůvodně volal: "Lidičky, lidičky, vlci mi žerou ovečky!". Lidé se seběhli a když viděli, že byli podvedeni, tak naštvaně odcházeli zpátky. Až jednou vlci skutečně přišli, pasáček zase zoufale volal, ale lidé na pomoc už nepřišli. Už mu nevěřili...

Teď vím, že ano, mnohokrát zklamaní lidé pasáčkovi příště na pomoc nepřijdou. Jenže problém je, že oni už nepřijdou žádnému pasáčkovi na pomoc... Ani tomu, co jejich důvěru nikdy nezklamal. Lidé ztratí důvěru ke všem pasáčkům... I těm důvěryhodným.

Tak tohle mě trápí...
Důvod, proč zrovna teď o tom přemýšlím, asi zná jen jeden člověk. Ale ten se mnou bude jistě souhlasit, že ten špatný pasáček, co kazí pověst všem, by měl být potrestán!
Ale jak ptám se do Sušice? :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janulinka:) Janulinka:) | Web | 1. dubna 2009 v 15:30 | Reagovat

máš pěknej blog....a máš pěkný fotky:)

2 noemmi noemmi | 2. dubna 2009 v 16:02 | Reagovat

až takové vážné? (jé, mi náhle funguje diakritika)

To víš, že teď bude každý zvědav.

Ale připomnělo mi to článek o domporodu, co nedopadl, a ačkoli to nebyla vina prostředí, tak nějak se to podalo blbě.

Si člověk aspoň uvědomí, že nesmí dopustit, aby někoho zklamal, ona už se ta ůdvěra pak fakt blbě buduje

3 deepwell deepwell | 2. dubna 2009 v 22:21 | Reagovat

Jojo ;) Až tak vážně mě někdo svým chováním s prominutím nasr.... že jsem ho tu veřejně a zároveň tajně a inkognito proprala ;)

J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama