Za zrcadlem

21. března 2009 v 13:43 | jaty |  Nadrobeno.
Dva dny jsem oka nezamhouřila. Hladina hluku v mém okolí se stala nesnesitelnou, a tak jsem se rozhodla, že jeden generátor hluku zruším uložením ke spánku.
Vzdychnu si a jdu po schodech nahoru do patra.
"Maminkooooo!!!" Ostrý zvuk dětského hlasu na chvíli svou odlišnou frekvencí přehluší ostatní zvuky.
Úplně cítím záplavu adrenalinu, kterým se zalívá můj organismu. Mám chuť nejdříve spíš útočit než utíkat, ale pak mě na chvíli pohltí příjemnější představa útěku. Jenže kam? A kudy? A jak?
Ovládnu se, zmobilizuji zbytek rodičovské rozvahy a optám se hlásku, i když asi o trochu hlasitěji než bych chtěla: "Co potřebuješ? Nevidíš, že jdu ukládat bratra?"
Odpovědí je mi vzlykot.
Opakuji otázku, o poznání nedůtklivěji: "Co potřebuješ?!"
"Maminko, neodcházej!"
Řev, jehož zdroj je na mé levé ruce, nabírá opět na intenzitě.
"Já přeci nikam nejdu, jdu uložit bratra nahoru!"
"A neodejdeš mi pryč?" vzlyká hlásek.
I rodičovské ohledy mají své meze.
"Jak???" Skoro zařvu hystericky. "Kudy bych asi odešla???"
Setkám se s nechápavým pohledem. Vidím, že moje otázka ho zarazila. Na odpověď nečekám a rázným krokem doprovázeným rytmickou melodií řevu na mé ruce vyrazím po schodech nahoru.
"Je možné, aby v jeho věku mu nebylo jasné, že pokud nemáme na střeše heliport, tak odejít nemůžu???" ptám se polohlasem sama sebe.
"To bych musela vstoupit do Země za zrcadlem jako Alenka, abych mohla odsud teď zmizet. Nebo bych prolezla myší dírou do Království žlutého sýra?" Pokračuji v rozčilování se, ale už se začínám trochu usmívat.
Jasně, možná právě tohle si představoval, než jsem jeho představy utloukla svou představám již odrostlou logickou otázkou.
Ne, i když už je ve věku, kdy by měl s jistotou vědět, že odsud neuteču, tak jsem za něj ráda, že to tak není. Zatím to jistě neví.
Ono není kam spěchat, o co by byl svět lepší s existující variantou Země za zrcadlem.


(Alenku jsem nikdy nepřečetla. Země za zrcadlem jsem se bála :) )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 makýš makýš | 22. března 2009 v 2:44 | Reagovat

Jani :-D

ráda bych něco napsala, ale nenapadá mě nic světoborného. Tak dobře to znám. A Alenku jsem taky nečetla...

2 deepwell deepwell | 22. března 2009 v 10:32 | Reagovat

Díky za přiznání ;) Já si připadám ve společnosti touto skutečností lehce handicapována, tak to většinou tajím ;)

J.

3 Medulienka Medulienka | 23. března 2009 v 12:24 | Reagovat

Jani, já ji četla, a zase tajím společensky nepřijatelný fakt, že se mi ale vůůůbec nelíbila:)

4 deepwell deepwell | 23. března 2009 v 17:03 | Reagovat

MEDULIENKo :) :) :)

J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama