Ve školce se hraje, ve škole se učí.

24. března 2009 v 10:26 | jaty |  Pořád je něco... (nového)?
Ve školce se hraje. A hraje se s hračkami. Pochopitelně.
Nebo ne?

Patřím ke generaci jejíchž dětský světonázor byl spoluutvářen knihou Malý Bobeš...

(Dneska se moderně říká "Husákovy děti" a v tom případě jsem tedy to starší Husákovo dítě...)

Ale zpět k Bobšovi. Bobeš mě poučil v mnoha věcech. Například mi ukázal, že jsem bohatou socialistickou společností velmi zhýčkaná. Nejen, že předvedl, že i šlupky z pomeranče jsou něco, čeho je si třeba vážit a demonstroval to jejich konzumací (Pamatuje na sběr pomerančové kůry, jak se pak sušila na topení ve škole? ;) ) Ale hlavně krásně znázornil, že chudoba hříchu nečiní. A ta chudoba tam pro děti byla vykreslena, kromě těch šlupek, jako nepřítomnost OPRAVDOVÝCH hraček.

Můj závěr, který jsem z toho učinila později v kapitalistické dospělosti, byl jasný. Chci-li dítěti dopřát bohatství, musím ho saturovat OPRAVDOVÝMI hračkami.

Samozřejmě jsem četla a slyšela, že děti si stejně radši hrají s dřívky a tak podobně, že to prý tříbí jejich fantazii.
I rozumem mi bylo jasné, že fantazii nepodporuje a zábavu nevytváří udělátkové, houkající, pískající a blikající "něco"...
Ale taková panenka, nebo autíčko to je jiná...

Hračky k dětskému věku patří a ona, pro mě nepřítomností opravdových hraček vyjádřená, alternativnost mi nikdy nebyla blízká. Přišlo mně, že se dětem tím vnucuje trochu dospělý pohled na svět.
Ale jak to tak v životě bývá "odříkaného chleba největší krajíc"...
Co tím chci říct?

Prvorozený řízením osudu chodí do Montessori školky. Nebudu tady a teď otravovat s Montessori metodou (koneckonců jsem se už vyčerpala jinde), ale přesto jednu věc tu zmíním.

V Montessori školce nejsou ŽÁDNÉ hračky.

Takže jsme se staly ještě alternativnějšími, než byly moje nejalternativnější představy v minulosti.
Přiznám, že z počátku právě tohle bylo pro mě dost zvláštní a hrozně dlouho mně trvalo, než jsem tu myšlenku tak nějak přijala jako, že je vůbec možná.
Pak jsem se dost dlouho trápila neustálým dotazováním sama sebe i Prvorozeného, jestli to skutečně nevadí.
Zkrátka školka úplně bez hraček byla někde zcela mimo moje chápání světa. A vlastně, přestože tam Prvorozený už chodí skoro tři roky, tak to tak trochu pořád bylo celou dobu. Přeci jen Malý Bobeš ke mně stále promlouval a já ten luxus v podobě OPRAVDOVÝCH hraček pro dítě moc chtěla.
Až do včera.

Část minulého týdne a celý víkend strávil Prvorozený nadšeným vykládáním o něčem, co nazýval "hnusem". Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost, ale jeho nadšení mě
postupně strhlo a také jsem zatoužila poznat onen HNUS.
Moje přání bylo vyslyšeno právě včera odpoledne.
Se slavnostním výrazem mě Prvorozený obklopen svými kamarády ze školky vedl na hřiště, kde byla vydloubaná díra v zemi. V díře se nacházelo všechno možné - hlína, kamínky, listy, tráva, písek, natrhaný papír...a bůhví co ještě, vše pečlivě zalité vodou (tedy aspoň doufám, že to byla voda, žádné nádoby jsem tam nezahlédla). Okolo díry byly pečlivě narovnány větší kameny a zapíchány větvičky.
HNUS!
Všichni se nad díru s důstojným a zároveň vyčkávavým výrazem postavili a v jejich očích se zračila jedna jediná otázka: "Co tomu říkám?"
No, tak slova obdivu jsem hledala těžko. Jako správná matka jsem za tím viděla hlavně ty zabahněné kalhoty a boty, ale pochválila jsem krásu díla nakonec snad dostatečně. Pyšní autoři se potom ihned klacíky pustili do vylepšování stavby...

Stála jsem tam nad dírou, dívala se a můžu prohlásit, že nikdy žádná hračka nepřiměla Prvorozeného k takovému nadšení a zaujetí ve hře jako tenhle HNUS. Hnus vytvořený klacíky z materiálu, který byl volně k dispozici...

Večer jsem se pak zastavila v dětském pokoji a chvíli zamyšleně pozorovala všechna ta hejblátka a udělátka "Made in China", kterých sice naštěstí doma moc nemáme, ale jsou tam, a přemýšlela jestli ten Malý Bobeš není vlastně kvalitní kniha.

Chytá mě nostalgie, ale co byste chtěli? Husákovo dítě... to starší ;)
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 makýš makýš | Web | 26. března 2009 v 3:20 | Reagovat

Mě vždycky mrzelo, že si kluci nechtěj hrát s hračkama. Měla jsem pocit, že se to musej přeci naučit! Tak když lovili v pokoji dinosaury a stříleli po nich vařečkama, kopila jsem jim za odměnu po očkování pušky (made in China...)Přibližně za týden byly pušky rozbité, poslední torzo jsem před pár dny vyhodila. NIKDY nesloužily ke střílení dinosaurů. A mohla bych pokračovat.

Teď chodí kluci do nejvyšší třídy ve školce. Měla jsem pocit, že je tam nějak o dost míň hraček, než v té předchozí. Vašík mi to potvrdil, ale jediné, co mu opravdu vadí je, že tam není nic, po čem by se dalo lézt (v předchozí třídě měli klouzačku). A dneska po mě chtěl, abych vysvětlila paní učitelce, že se potřebují schovávat v koupelně...

Pomalu se začínám smiřovat s tím, že kromě kostek Lego Quatro hračky nepotřebujou. A to nejsou Montessori ;-)

2 deepwell deepwell | 26. března 2009 v 10:15 | Reagovat

Já to právě řešila, abych ho tím M. o něco nepřipravila :)ale prostě vidím a ty mi to potvrzuješ, že hračky potřeba NEJSOU.

MMCH u nás teď doma frčí salátová mísa (už měsíc dávám salát do dvou menších ;) ) naplněná těmi bílými polystyrenovými kousky  co se dávají do balíků jako výplň...

Jsou to prý malí mimozemšťané na své planetě...

;)

J.

3 Lucka Lucka | 26. března 2009 v 22:27 | Reagovat

Byt mame zaskladanej hrackama a ani jedno dite si s nima nehraje. Fildovi staci, kdyz zmenim identitu v klauna "Bilba" a nasledne v jeho mamu, loutku maleho zleho a nasledne hodneho Fildy atp... Emi musi mit v ruce totez co Filda, tudiz pada take dulezitost batolecich hracek...Kazdy vecer vsechny hracky odstavim uhledne do koutu mistnosti a marne uvazuju, kam je dam az deti odrostou. Nikdo totiz po tech nasich naprosto skvelych, modernich a soucasnych hrackach netouzi...Nicmene samozrejme za kazde prikori /tata na sluzebni ceste, ockovani, odber krve, navsteva babicek/ musi pribyt hracky dalsi:) To uz je asi takovej kolobeh hrackovyho zivota...

4 deepwell deepwell | 27. března 2009 v 11:13 | Reagovat

LUCKO - lhala bych, kdybych říkala, že jsem si na vás u toho nevzpomněla ;) ;)

Jinak já použitelné hračky (a kočárky ty chtějí hlavně) odvezu pak do kojeneckého ústavu.

J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama