Museli mě popostrčit!

23. října 2008 v 9:11 | jaty |  Pořád je něco... (nového)?
Jo. Přesně tak to bylo.
Prostě mě museli popostrčit.

Už delší dobu si tak řeším řeším, že je tu nějak mrtvo.
Vzhledem k tomu, že to mrtvo tady mohu změnit pouze já, tak toto téma s postupujícím časem čím dál tím méně ochotně otvírám.
Nevím jestli za tím nepsaním vězí můj stav, nebo je to jen nějaký podzimní útlum...
Rozhodně se mi zatím vůbec nechce končit!
I téma bych měla skoro každý den.
Třeba hned , jak jsem byla popostrčena, mě jedno téma, co mi vrtá v hlavě, "naběhlo".

Víte, že mně nějak hrozně vyrostlo dítě?
Z toho pořád trochu mimina tu je najednou nějaký kluk.
Kluk se kterým se lze popovídat.
Kluk, který má na věci názor, který navíc dokáže více či méně úspěšně obhajovat.
Ale co mě na tom dostává asi úplně nejvíc jsou dvě věci.
Věc první. Je tu kluk, který si vytváří nebo už má vytvořen okruh známých a přátel, ve kterém on sám (nikoliv on a já) zaujímá své místo. A ti jeho známí a přátelé vnímají toho kluka jako osobnost a já jsem pouze jeho matka .
Vidí ho jinýma očima než já a i on je vnímá jinak než já je vnímám. Má mezi nimi určité "postavení" zcela nezávislé na mně. Prostě už má také svůj svět mimo můj dosah...
Ani nevím, co přesně kvůli tomu cítím, ale moc o tom přemýšlím.

A ta druhá věc jsou jeho zájmy.
Věci, co ho baví. Jeho přání a sny.
Nejvíc ze všeho si totiž přeje terárium (nebo akvárium ani nevím v čem to žije) s kraby. Suchozemskými kraby...
V případě, že bych já (chápejte tj. někdo, kdo z nějakého důvodu má hloupé antikrabí názory, jako že mají velká klepeta a tudíž se na ně nemůže sahat) s těmi kraby nakonec nesouhlasila, má náhradní řešení - aspoň želvy.
Chodí se na ně pravidelně dívat do Zverexu... Nic nedá na moje upoutávky, že ti králíci mají krásná chlupatá ouška, popřípadě jak ten ptáček hezky zpívá.
Chci kraba maminko! Ty svoje kanáry si můžeš strčit za klobouk.

Ale má i další pro mě zcela nepochopitelné záliby. Třeba čísla. Nevzpomínám si, že by mě někdy trápily otázky typu, proč lze počítat až do nekonečna. Také mi ke štěstí úplně stačí, že vím, že moucha má šest nohou a nikdy jsem neřešila, že moucha také může mít pět a jednu nohu, nebo čtyři a dvě nohy, protože to je přeci totéž jako šest...

Ale v jednom zájmu se přeci jen shodneme. Začal fotit.

A hádejte, co fotí nejraději?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sedmi sedmi | Web | 27. listopadu 2008 v 21:09 | Reagovat

ale vyfotil toho kraba hezky :) náhodou takoví krabi jsou docela neškodní ;)

2 deepwell deepwell | 28. listopadu 2008 v 10:05 | Reagovat

SEDMI- v mých očích jsou krabi akorát chodící klepeta ;) a nejraději je mám vařené :)

J.

3 sedmi sedmi | 29. prosince 2008 v 21:45 | Reagovat

to já asi taky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama