Příběh jednoho domu.

22. července 2008 v 10:47 | jaty |  Co mi v hlavě vrtá.
Byla jedna paní s pánem a ta paní si moc přála aspoň malý domeček v krajině, kde se narodila a strávila dětství.
Paní s pánem žijí ve velkém městě, a tak zároveň toužili po tom, aby ten domeček stál někde v přírodě, kousek od řeky, na hezkém místě.
Kousek nad městem, kde se paní narodila, na řece, na které se paní narodila, je malinké městečko. Řeka tam tvoří nádherné scenérie a místo to je pro lidi velmi výhodné už z dávných věků. Už staří Keltové si ho vybrali pro svoje hradiště. Ve středověku se pak na protějším kopci slétávaly čarodějnice ke svému každoročnímu srazu.
Je to až magické místo, řekla jsem si tenkrát, když mi ho paní s pánem ukazovali.
Ještě magičtější mi pak přišla náhoda, že právě v tomto městečku, snad na tom nejkrásnějším místě, se najednou po mnoha letech zničehonic zrovna v době, kdy pán a paní hledali, rozhodl jiný pán prodat půlku své zahrady. V místech, kde se žádné pozemky již léta neprodávají, tak paní s pánem najednou měli veliký pozemek.
Aby náhoda byla ještě větší a místo pro ten vysněný domeček ještě ideálnější, přímo na pozemku se našel velice silný pramen. Takový pramen má tajemnou sílu, na takových místech by se nemělo stavět řekl pán, co pramenům rozumí.

Ale poslouchejte pána od pramenů, když máte tak krásné místo, kde bude jednou stát ten krásný domeček.
A protože pán s paní stavět domy neumějí, pozvali si na stavbu domu odborníky. Pan architekt navrhl dům a že to byl prozíravý architekt navrhl dům nad řekou, ale dost vysoko na to, aby ta řeka někdy mohla dům ohrozit.
Jenže pan stavitel nebyl ani prozíravý ani pokorný a povodně se nebál (a však to taky nebyl jeho dům).
I řekl pánovi a paní: "Pchá, nějaký architekt tomu vůbec nerozumí, to já si myslím, že probouráme ve sklepě dveře směrem k řece a budete moct chodit z domů rovnou do řeky."
A stalo se. A staly se i další věci.
Pan stavitel nejenže nebyl prozíravý a pokorný, ale nebyl to ani poctivý pan stavitel, a tak tajně vyměnil některé materiály, tu ušetřil, tu něco ošidil. Na první pohled nic vidět nebylo, "papírově" všechno sedělo. Domeček stál a paní s pánem byli nějaký čas šťastní ve svém novém domečku nad řekou...
Uběhlo pár měsíců a nový domeček se začal hroutit a všechno přestávalo fungovat. Hledali tedy paní s pánem pana stavitele, ale kde jemu byl konec...
Nedalo se nic dělat a celý nový domeček se musel od základů zrekonstruovat.
Na jaře roku 2002 měli tedy pán a paní zase úplně nový domeček a zase byli šťastní.
Jenže v srpnu téhož roku moc pršelo a pršelo. A ta krásná řeka najednou už nebyla řeka, ale jezero, které bylo větší a větší a tím probouraným vchodem vstoupilo i do domečku.
Tentokrát trvalo dlouho než paní s pánem znova mohli sedět v jejich novém domečku.
Ale jednoho dne přeci byl domeček znovu opravený a ještě krásnější. Paní s pánem si zase říkali jaký mají krásný domeček na krásném místě. Vchod k řece raději nechali zazdít, aby se to už nikdy nemohlo opakovat.
Zrovna když si o krásném domečku povídali zazvonil pánovi telefon a v telefonu se ozvalo: "Přijeďte, hoří vám domeček!"
Pán s paní přijeli, plameny už neviděli, ale viděli celý domeček ohořelý a napuštěný vodou z hasičských hadic.
Hasiči, ti stejní jako tenkrát při povodni, kroutili hlavami: "To jsme ještě nezažili, povodeň a požár v jednom domě..."
Domeček se tedy opravoval už potřetí. "Tentokrát to ale bude napořád!" Slibovali si sobě i domečku pán s paní.
Ale nebylo. Proteklo zase něco vody v řece a pán a paní jednou přijeli ke svému opět novému a krásnému domečku, otevřeli dveře...
A šplouch... Vyhrnula se veliká vlna vody. Tentokrát průzračně čisté vody. Prasklá trubka na přívodu vody tryskala jako fontána a že byl vchod k řece zazděný, paní s pánem tam dlouho nebyli a ten pramen je tam tak silný, že voda ve studni nikdy nedojde... domeček byl opět napuštěný vodou jako tenkrát při povodni.
Přijeli zase ti samí hasiči a tentokrát už ani hlavami nekroutili. Asi se na tom místě už báli.
Moc katastrof najednou.
Paní s pánem pořád nevěří, zase opravují svůj domeček a těší se jak to tam bude krásné.
Ale mně to už stačí. Je to tam začarované. Určitě.
Magické místo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 makýš makýš | 22. července 2008 v 14:05 | Reagovat

Taky bych tomu věřila...jenomže co teď? To maj ten domeček zbořit?

2 Já | Web | 22. července 2008 v 14:58 | Reagovat

Zbourat ne, i když i to mě vždycky po další katastrofě napadne jako nejčestnější řešení, navíc některé pohromy menšího rázu -jako výměna celého podbití střecha z důvodu napadení nejdřív sršni a pak následně strakapoudy, já ani nezmiňuju.

Já navrhuji (už od té povodně) prodat. Vím, že tím se to nevyřeší, ale zase chvíli bude řešit někdo jiný. Je to ode mě hnusný, ale je to tak. Navíc, to je fakt tak nádherné místo, že by to prodali hned a i by vydělali, ale oni tomu pořád nevěří...

J.

3 Katka Katka | E-mail | 1. srpna 2008 v 23:52 | Reagovat

Páni, čtyřikrát zrekonstruovaný domek se dá se ziskem prodat? To místo musí být opravdu něco extra ... a pak - po všech těch peripetiích ho prodají a noví majitelé si ho budou ve zdraví užívat, to by mě z toho popravdě mrsklo :o)

4 Já | Web | 2. srpna 2008 v 10:00 | Reagovat

KATKO- No nic extra ten baráček určitě není, já vlastně nevím jestli by se prodal se ziskem, jen odhaduji, ten pozemek šel určitě nahoru a  katastrofy víceméně zaplatilo pojištění...

Já bych ho hlavně být na jejich místě prodala klidně i se ztrátou...prostě bych ho nechtěla...

A kdyby si ho někdo další se zdravím užíval by mně spíš vadilo kvůli tomu, že bych nutně přemýšlela, proč JÁ tam žít v klidu nemohla.

Ale jak znám paní s pánem, ti by o tom nepřemýšleli vůbec ;)

J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama