V Cannes

7. května 2008 v 18:58 | jaty |  S kufrem...
"Co tu proboha dělám???" To je otázka, která mě napadá od rána už poněkolikáté.
Znáte to.
Jste někde, lhostejno jestli je to 10 nebo 10 000 kilometrů od domova, někde, kde jste nikdy být nechtěli, nebo spíš někde, kde vás nikdy ani nenapadlo, že byste mohli chtít být.
Sedíte, nebo stojíte, koukáte a v hlavě vám pořád naskakuje ta myšlenka: "Proč tu jsem?"
Já se nejčastěji dostávám do takové situace ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem jsou různé služební cesty a kongresy. V tomto případě ona otázka nenabývá takové naléhavosti, protože aspoň nějaký účel můj pobyt v daných místech má.
Druhá situace je složitější. Obvykle souvisí s mým neuměním říci NE a dala by se asi charakterizovat slovy "návštěva známých nějakých mých/našich známých". Z této druhé kategorie mám ve vzpomínkách uloženo snad desítky více či méně absurdních a kuriózních míst, kde jsem se nejen octla, ale leckdy nesmyslně trávila i celé dny a týdny.
Kupodivu moje současná situace spadá, v mém případě dost netypicky, do úplně jiné kategorie. Jsem tu totiž za manželku.
A tak sedím na promenádě, dívám se na řadu luxusních hotelů, míjí mě placatá převážně červená a černá auta a s neskrývaným zájmem pozoruji kolemjdoucí.
V zásadě se moje představa, kterou jsem o Cannes měla, nijak neliší od skutečnosti, minimálně vnějšími atributy: "Drahá auta, drahé hotely, lidé oblečení v drahých značkových věcech s kabelkami Louis Vuitton...a víc už nic."

Opravdu, nic dalšího tu nevidím.
Moře…no většina míst u moře, která jsem v životě navštívila, se určitě vyznačovala větší dávkou poetiky a krásy než toto. Včetně jednoho místa, které jsem až do této doby měla zaznamenané jako to nejošklivější - průmyslová oblast kousek od Splitu, "letovisko" Šibenik. Pláže patří vždy jen k hotelům, kromě asi dvakrát 50m veřejných pláží, ale oba typy svorně jsou přecpané lidmi.
Samotné město mohlo být ještě možná tak v polovině minulého století snad pěkné, ale řady superdrahých hotelů, obchodů těch nejznámější značek, silnice,dálnice a paneláky na okolních kopcích všechno zničily.
Přesto mě ona záhada, proč sem všichni ti lidé jezdí, nějak přitahuje. Mám chuť přijít tomu nějak víc na kloub. Přeci tu musí být ještě něco, proč sem vlastně ti lidé s drahými auty a drahým značkovým oblečením, kteří bydlí v těch drahých hotelích, sedící v těch drahých autech, kde není místo na zavazadla, jezdí, nebo ne?
Nic mě ale nenapadá. Tedy napadá mě pochopitelně jen ten festival, ale co vede lidi sem jezdit, když festival není?
Něco to být ale musí. Něco, co přivede ty lidi do těch nesmyslně drahých hotelů.
A že drahé opravdu jsou! Ráno jsem si totiž všimla na vnitřní straně dveří od skříně napsané té čtyřciferné částky v Eurech, což, jak jsem později pochopila, skutečně byla cena za noc a tu ztracenou desetinnou čárku, kterou jsem hledala, jsem tam hledala marně.
Od té doby je pro mě projít okolo portýra u dveří ještě obtížnější než předtím. Přestože se snažím tvářit "bohatě" a suverénně, je ve mně vždy malá dušička. Mám pocit, že mě musí každou chvíli chytit za límec a se slovy "Vy tu nemáte co dělat!" vyhodit ven na chodník...
Nestalo se tak, ale stejně je po očku pozoruji, jak se na mě tváří. V jejich tvářích ale obvykle nečtu nic jiného jen totální znuděnost.
Věnuji tedy opět pozornost těm lidem kolem. Napadá mě, že jsou oblečeni všichni tak moc stejným stylem, že de facto vypadají jako kdyby měli uniformu! Všechno, co mají na sobě, je od známých drahých návrhářů. Ženám nesmí chybět ona pověstná kabelka LV a s ohledem na to kolik ona firma vyrábí druhů, pohybují se "vuittonky" okolo mě pouze v asi tak pěti provedeních. Napadá mě, že to je vlastně něco podobného jako výložky na uniformě - možná že dle konkrétního druhu "vuittonky" lze soudit na postavení na společenském žebříčku.
V každém případě každá z těch žen má sobě oblečení, a to vzhledem k roční době a počasí toho na sobě moc nemají, v hodnotě mnohonásobně převyšující hodnotu veškerého mého oblečení, včetně bot, které jsem si kdy v životě koupila...
Konečně jsem ale na to přišla!
Já nikdy nemůžu pochopit, co tyhle lidi sem táhne.
Nemůžu to pochopit, protože tohle místo není pochopitelné pro lidi mé "kategorie". Není to tu prostě pro lidi pro které Rolexky zůstanou vždy jen a pouze hodinkami a kabelka jen místem k ukládání drobností.
Ta moje "kategorie" bude spíš asi promenáda okolo jezera v Korutanech. Promenáda, kde jsem bez povšimnutí mohla chodit v kraťasech OP Prostějov, které mi koupila maminka na školu v přírodě v 7. třídě základní školy (to nekecám takové fakt jedny mám).
Promenáda, kde můžu mít na hlavě oranžovou firemní kšiltovku a půjčené sportovní ponožky o několik čísel větší, protože ty moje ne a ne uschnout.
Jo a kabelka? Tu tam vůbec nepotřebuji. Všechny ty drobnosti můžu klidně uložit do bezva kapes těch kraťasů. Oni jsou totiž hrozně velké.
Nemrzí mě to. Ani trochu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama