Každý musí mít jméno!

22. dubna 2008 v 9:57 | jaty |  Složitosti složité
Dítě sedí u TV a snídá. Netěší mě ten pohled vůbec.Umím si docela dobře přestavit sama sebe před několika lety... s jakým pohrdáním bych nahlížela na rodiče, kteří něco takového dopustí!
Jenže...
klikněte pro zobrazení původního obrázku ==============
Zásady musí být pružné, jinak by člověk asi nepřežil.
Přiznám se navíc, že to dokonce používám k jakémusi vydírání: "Jestli se nebudeš oblékat, vypnu to!"
No není to asi úplně nejvýchovnější, ale funguje to...
Takže snídáme, Dítě kouká na Dětský program, kde zrovna běží reklama na "Báárbííí".
Dítě se zájmem, který mě trochu s ohledem na jeho pohlaví leká, soustředěně sleduje: "Jééé, zase jen reklama pro holky!" Ulevilo se mi.

Dítě pokračuje: "Ale vlastně kdyby se mi narodila ta sestřička T..čka, tak bychom jí to mohli pak koupit, ta by si s tím snad hrála, že jo mami?"
"Jo hrála." Automaticky odpovím opět pohroužena do ranní nesoustředěnosti.
Pak se ve mně ale probudil můj mateřský instinkt vychovatele. Uvědomila jsem si, že Dítě má jako jedinou variantu potenciálního sourozence jen tu sestřičku T..čku.
A tak ve strachu, abych v přípravě na potenciální přírůstek do rodiny něco nezanedbala, "výchovně " pokračuji: "Ale když to bude bratříček, tak mu ale potom budeme muset koupit jiné hračky, s tímhle by si nehrál."
Nechávám si pro sebe další část sdělení, že hlavně z pohledu rodiče by tato situace byla o dost snazší, protože spousta hraček by měla najednou dva majitele a zase tolik nových hraček by být ani nemuselo. Ale tolik výchovných informací najednou myslím, že Dítě teď nepotřebuje.
Dítě reaguje pobaveně: "No to teda nehrál, když to bude kluk, bratříček ...," a tady se Dítě zarazí, protože potencionální bratříček nemá zatím žádný jméno, "on asi nebude mít žádný jméno. Jojo bratříček se nebude jmenovat nijak."
Takhle představa se mně ale nelíbí, přijde mně hodně nevýchovná, tak se ohradím: "Každý musí mít jméno!"
Dítě se na mě podívá tázavě: "Proč?"
"No proč, protože bys ho nemohl oslovit, jak by na něj pak volaly děti ve školce...třeba?"
Dítě nezaváhá ani vteřinu, podívá se na mě jako na někoho, kdo má chabý úsudek a malou představivost a povídá: " Třeba by na něj pískly ne?!"
"Takhle...pfíííííí!"
Debata je ukončena. Došly argumenty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama