Můj virtuální problém.

9. března 2008 v 19:42 | jaty |  Seriózní téma
Ani si nepamatuji, kdy mě síť pohltila? Asi tak před pěti lety? Fakt nevím. Bylo to plíživé a já si toho ani nevšimla.
Do té doby mi jen sloužila, brala jsem si z ní tu a tam nějaké informace, používala jsem jí ke korespondenci všeho druhu... To bylo vše.
Už delší dobu mě občas přepadají chmury, že můj virtuální svět mi bere čas na tom světě reálném. Nic nového, asi jako vzdychat nad žroutem času TV. Ale TV je, bych řekla, proti síti vcelku neškodný návyk. TV se dá velmi snadno zbavit a za pár dní si na ní člověk ani nevzpomene a nechybí mu.
Ale SÍŤ?
Mám víc přátel na síti, které jsem navíc dost "ve skutečnosti" nikdy neviděla , než těch živých.
Například.

Dobře, ale jaké je to "virtuální" přátelství?
Občas to probírám se svou zcela reálnou kamarádkou. Je to prý hloupé, náhražka, ztráta času.
Já argumentuji, že to jsou vztahy jako každé jiné, jen trochu upravené pro moderní a rychlou společnost. Komunikuji, když chci, na jak velkou vzdálenost chci, když nechci vypnu počítač a hotovo. Prostě velmi moderní, časově úsporné a hospodárné ;)
Reálná kamarádka to nevzdává, ale to přeci nemůže být opravdové, když ty lidi ve skutečnosti neznáš, nejsou opravdoví. Mohou si vymýšlet, dělat se lepšími, žít v reálném světě jinak...
Neznám, jak neznám, přeci tam někde sedí za počítačem, jako já tady a mluvíme skrze klávesnici. Znám je navíc možná některé víc než tebe, si tak škodolibě myslím.
Sama ale o tom pak přemýšlím. Nejdřív je závěr jasný- znám je dobře, oni znají mě...
Nebo ne?
Ale zdám se v síti taková jaká jsem? Chovám se stejně jako v reálném životě?
Určitě ano, ano, ano! To byla má první reakce.
Pak si ale vzpomenu, že stoprocentně "ano" to asi spíš nebude. Jo, jo párkrát jsem si zalhala, když jsem nechtěla z různých důvodů přiznat barvu, to na síti jde snadno, a taky občas člověk něco neřekne a tuhle toho řekne zase víc...
A někdy možná i neúmyslně. Prostě jen tím, že v komunikaci chybí ta nonverbální složka, trochu sice nahrazena smajlíkama, ale chybí.
Napíšu na něco názor a i kdyby jen z jednoho procenta byl pochopen jinak, tak příští názor může už být brán i s ohledem na to jedno procento, které v tom opravdu mém názoru bylo jinak, a ten příští už bude brán s ohledem na ten druhý už ne úplně můj názor a za pár dní, můj virtuální obraz v síti žije svým vlastním životem...
A to jsem brala jen vztah jednoho virtuálního člověka s dalším jedním virtuálním člověkem.
Ale virtuální člověk se často pohybuje v celém systému tvořeným jinými virtuálními lidmi. Vlastně jen jejich obrazy...
Brrr...
Na druhou stranu vadí mně to se přátelit s virtuálními obrazy? Nevím, spíš asi ne.
Trochu mě spíš děsí ty moje virtuální obrazy bloudící po síti.. Ale zase ty moje aspoň trochu můžu zkrotit. Aspoň si to pořád ještě myslím.
No asi z toho nic neplyne...
Raději jdu teď zavolat té reálné kamarádce. Jen tak. Pokecáme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 makýš makýš | 10. března 2008 v 16:06 | Reagovat

Pro mne vzdálenou je virtuální přátelství skoro jediná volba :-) A zrovna dnes se mě manžel zeptal, co dělají P. Netušim. Jsou to zcela reální dlouholetí kamarádi, a já jim už měsíce nenapsla ani řádek. Snažila jsem se to napravit, hned jsem šla psát e-mail a s hrůzou jsem zjistila, že naprosto netuším, co mám psát. Prostě virtuální svět žiju pravidelně a pak už se mi nechce "opakovat" popisování nějakých svých myšlenek a zážitků konkrétním lidem. Skoro bych byla nejradši, kdyby se mí skuteční reální kamarádi stali součástí mého virtuálního světa. Ó to by bylo mnohem jednodušší :-)

2 Já | Web | 10. března 2008 v 16:20 | Reagovat

MAKÝŠKU-  dneska jsem si ještě přečetla jednu reakci na tom mém "druhém" blogu, která mě taky zaujala a to, že také existují přátelé nejdříve virtuální z nichž se stanou pak reální. Taky zajímavá "problematika" ;)

J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama