Výlet do New Yorku III.díl

16. února 2008 v 22:10 | jaty |  S kufrem...
Den 3. Středa
Je ráno, já vstávám a cítím, že je ráno!
To je změna a neklamná známka toho, že "jet lag" je pryč a já jsem plně aklimatizovaná na život na východním pobřeží USA... :)
Dneska jsme zatím program neurčili, je trochu limitován opět O. prací , která má být dnes zhruba od 10oo do 15oo. Takže O. plán na dobu od 10oo do 15oo je jasný.
Já plány na tu dobu zatím nemám žádné.
Včera jsme mluvili o tom, že jak O. nastudoval v průvodci Lonely Planet, v 15oo se otvírá centrální pokladna pro divadla na Broadway a doprodávají neprodané lístky na ten den.
Asi to tedy zkusíme, chtěla bych vidět nějaký ten muzikál, protože Porgy a Bess v Londýně na podzim mě nadchl!

Jako správná manželka jdu pak do kuchyně. Klasicky řeším stav švábů, ale nezabíjím, dneska mám náladu "žít a nechat žít" a taky tu nejsou pantofle TK.
Otevřu lednici a opět konstatuji: "Musím jít nakoupit!" (Podruhé..)
Čaj ale je, dokonce výběr různých čajů, takže dělám alespoň čaj, pak mě napadne podívat se do mrazáku a zjistím, že tam je i chleba.
Chleba strčím do toustovače, nachystám pseudomáslo z 2kg piksly, a pak objevím načaté megabalení šunky, očichám, konstatuji, že se mi zdá šunka ještě jedlá, pro mě dále nacházím džem, nakonec mléko a dokonce sice trochu trouchnivé ale přeci jen "cornflaky".
Takže bohatě posnídáme, osprchujeme se.
A tehdy to zjistím! Na mém těle se přes noc objevilo několik pupenců nápadně připomínajících bodnutí hmyzem. Vzhledem k sítím na oknech a dveřích a TK posedlosti po zavírání mi varianta "komár" nepřijde moc pravděpodobná.
Vyletím se zděšeným řevem z koupelny a okamžitě vyhledávám onen protištěničí postřik. Pak běžím k mojí posteli a dle obrázku na postřiku hledám velké červené vši, které v mých představách nabývají obludných rozměrů!!!
Červené vši naštěstí nenacházím, ale za to nacházím obrovské množství drobků? Vůbec si nevybavuji, že bych v té posteli někdy jedla. Někdo mi tam musí chodit tajně svačit, uzavírám to na konec.
Ihned mě taky napadá, že to si ale musí nést tu sváču s sebou z domova, protože u TK toho moc k jídlu není ;)
O. jde konečně do práce...
Odejde ze dveří, ujde pár kroků a zjistí, že bez magnetické karty na klíčích, které zůstali u mě doma, se nikam nedostane, a tak se vrací, já navlékám svetr na noční úbor a jdu s ním k brance a posléze až ke stanici "Pathu" a nakonec v noční košili maskované svetrem a džínami jdu až do blízkého "Shoping Mallu" prozkoumat možnosti nákupu, který pořád nevzdávám ;)
Bohužel s plným břichem mě nenapadlo udělat aspoň ten plánovaný nákup jídla (typicky chlapský syndrom - řešit jen věci přítomné a nic neplánovat...).
Po návratu vymyslím něco jako plán: "nastudovat manuál k foťáku a vyrazit na Manhattan a nebo aspoň do okolí v NJ zkoušet nový foťák".
Studuji manuál k foťáku a najednou mě napadne taková zajímavá možnost, což takhle si chvíli odpočinout? Vleže na posteli...
Nejdřív statečně odolávám té lákavé možnosti, ale postupně mě ta představa, tak přemáhá... a písmenka manuálu se tak zvláštně míhají...
A tu náhle jako tažena neviditelným provazem se zvedám, odcházím do postele plné drobků, sundávám maskovací oblečení a okamžitě usínám.
Ne, tak jsem se ráno spletla, "jet lag" je stále s námi.
Probouzím se až ve 13oo a to je tak akorát čas něco malého sníst (ale co že??) a jet na sraz s O.
V mrazáku objevuji další chleba, opeču ho a z nouze mažu opět marmeládou. No tak představovala bych si lepší oběd, ale aspoň něco.
O. pak volá, že bude hotov dříve, a tak něco po třetí hodině už společně míříme směr pokladna. Je to někde poblíž Times square.
Přestože jsme přesnou adresu nechali spolu s průvodcem doma, frontu u pokladen jsem jako někdo, kdo zažil socialistické fronty, našla ihned snad po čichu ;).
Velmi mě zaujala organizace té fronty. Pomocí výsuvných mobilních stojanů a pásů se fronta vymodelovala v hada, který asi 10x se otáčel, takže postup ve frontě připomínal nějaké skupinové cvičení typu Sokolského sletu. Jeden typ řad postupoval směrem k Times square a druhý typ řad směrem dolní Manhattan.
Vzhledem k tomu, že postupující řady byly navíc uzoučké pouze na jednoho člověka a fronta postupovala docela rychle, tak skutečně pro někoho, kdo by to mohl pozorovat z výšky (což by teda nikdo nemohl, protože to bylo celé v průchodu;) by to musel být zážitek jak spartakiáda z hlavní tribuny na Strahově.
Navíc byl trochu divný pocit kráčet proti kráčejícím lidem nalevo i napravo od vás a tento pocit měl asi každý, protože se všichni tak nějak omluvně při chůzi usmívali.

Ve frontě...
Než jsme si dost užili té zvláštní superorganizované fronty na jejíž bezproblémový chod dohlíželo asi 15 organizátorů, kteří dle potřeby zasahovali do rychlosti a směru proudění, tak už jsme stáli na konci.
Fronta se nejdříve rozpadla do chumlu, který se dále opět ale rozdělil na větve po jednom člověku, tentokrát již bez pomocí pásků či organizátorů, a tyto větve vždy končili u jednoho z mnoha okýnek.
V tu chvíli nás napadlo, že vlastně nevíme na co chceme ty lístky, my jsme to předtím neřešili, protože jsme za prvé nevěděli co "dávají" a za druhé jsme nevěřili, že by to skutečně bylo tak snadné dostat lístky na Broadway...
Takže přestože tam byla veliká cedule s aktuálním počtem lístků na to které představení a my jsme tuto ceduli 10x minuli ve frontě, ale pořád jsme měli nějak dost času a teď jsem vůbec netušili co dávají, protože cedule byla mimo naše zorné pole...
O. tedy zkusil říct pokladnímu, ať nám dá lístky na to, co se nejvíc kupuje, ale on suše odvětil, že nesmí radit, takže ať rychle řekneme, na co chceme lístky nebo ať jdeme pryč a nezdržujeme :(
Jediné co jsem si pamatovala, že bylo v nabídce, a zároveň dokázala říct jméno byli STOMP (pro ty, kdo je neznají, je to takové "bubenické" sdružení původně z Británie, hrající na cokoliv co je při ruce, nebo často i není při ruce, byli i v Praze na koncertě).
Takže dneska večer jdeme místo plánovaného muzikálu na Broadway na STOMP!
Jak jsem už psala naštěstí se změnami plánu nemáme já ani O. problém.
Vzhledem k tomu, že jsme byli kousek od Times Square a Central Parku, tak ačkoliv se jinak turistickým lákadlům a známým cílům spíše vyhýbáme, vyrazili jsme přeci jen směrem na Times Square.
Cestou tedy nejdříve zmoženi frontou jsme museli se stavit ve Star Buck´s Coffe na kafe a buchtu.
Pak jsme pokoukali Times Square a okolí.
Já se fotím celkem ochotně.
O. se fotí nerad, anb "co mě fotíš?"
A pokračovali jsme "nahoru" k Central Parku. Kromě focení jsme cestou hlavně rozebírali, jestli bude možné jet v USA vlakem a metrem v trenýrkách a vůbec v běžeckém úboru, protože zrovna tak jako jsme byli běhat na výletě v Londýně v Hyde Parku, tak jsme chtěli běhat v NY v Central Parku, kde taky jinde v NY běhat že jo ;)
Já se hlavně snažila vysvětlit O. dost podstatný rozdíl mezi naším během v Hyde Parku v Londýně a eventuálním během v Central Parku v NY....a to , že v Londýně, kromě tedy mnohem svobodnějšího ovzduší, co se pohybu divných osob týče, jsme bydleli přímo vedle Hyde Parku (úmyslně vybráno kvůli běhu), zatímco teď bydlíme v New Jersey, což je od Central Parku kapánek z ruky...
O. tento zřejmý rozdíl evidentně nepokládal za podstatný
Problém s přesunem na běžecké stanoviště v trenýrkách a tílku newyorským metrem tedy zatím zůstal nedořešen.
To už jsme byli ale u Central Parku.
O. odmítl procházku Central Parkem s tím "že mi tudy přeci poběžíme", já tedy o tom začínala dost pochybovat. Hlavně zrovna v tu chvíli kolem projížděla kolona vozů policie NY a já si živě představovala, jak mě policeman zatýká pro pobuřování v metru. Kolona policejních vozů s policisty ve slunečních brýlích, se žvýkačkou a jednou rukou ležérně vystrčenou z okénka mě zaujala i z jiného důvodu.
Napadla mě totiž taková úplně hloupá myšlenka, že oni vypadají PŘESNĚ jako ti policisté v amerických detektivních filmech a seriálech z NY...to je ale překvapivý objev co? ;)
Najednou O. začal zrychlovat krok a při mém focení svatby Central Parku se ode mě nečekaně vzdálil. Začala jsem být lehce nervózní, protože mu zrovna před chvílí došla baterka v mobilu (bohužel nabíječku sice měl, ale ne kompatibilní s americkou sítí.. :( ) a já věděla, že jestli se O. teď ztratí, tak vzhledem k tomu, že mám u sebe lístky na STOMP, on netuší, kde STOMP hrají a dle mého názoru (promiň O. jestli tě teď veřejně podcením) není schopen najít onu pokladnu, kde by se to dalo zjistit, tak se O. s dnešním představením STOMP může rovnou rozloučit....
Naštěstí jsem ho v dálce před sebou zahlédla a tak jsem vystartovala za ním. O. byl klasicky klidný, protože to, že se mi ztratil, zatím vůbec nezaregistroval. V jeho hlavě byla totiž jediná myšlenka, že se musí podívat do Apple Store, který se na rohu Central Parku nacházel.
Na otázku "proč?" mně O. odpověděl něco o zajímavém marketingovém fenoménu...
No nevím, kde se ten zajímavý marketingový fenomén schovával, já jsem tam viděla jen vcelku obyčejný odchod s počítači a příslušenstvím, ve kterém byly hrozné fronty.
Ale třeba jsem jen nebyla schopna to pořádně vnímat, protože jsem se soustředila na to, aby se O. v tom davu neztratil...
Nakonec jsem v rámci opatření proti ztracení zvolila variantu mých dětských let - jednou ruku se pevně přidržuji zavazadla, které drží, tehdy rodič, nyní manžel :)
Čas neúprosně utíkal a pomalu nastala doba k postupnému přesouvání dolů Manhattanem do East Village, kde se nacházelo divadlo.
Cestou si O. chtěl prohlédnout Chrysler Building (zajímavý nápad snažit se si prohlédnout mrakodrap z ulice pod ním ;) )
A já jsem si zase chtěla vyfotit budovu Central Station zevnitř. To byl trochu snažší úkol.
Pak už jsme sedli na metro a dojeli na roh 2. Avenue a 8. ulice a dále pokračovali pěšky do "hippies" ulice St. Mark´s Place, kde sídlí Orpheum Theatre domovská scéna STOMP. Tato ulice a její okolí je plná pozůstatků uvolněné atmosféry 60.tých let, exotických hlavně asijských restaurací, "tatoo" salónů, etnických obchodů a podobně.
Vzhledem k našemu zaměření na jídlo, jsme okamžitě dostali hlad "aspoň na něco malého" s tím, že po představení si dáme "něco velkého".
Pokračování příště :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama