Mňam...

24. února 2008 v 11:01 | jaty |  Složitosti složité
"Mňam, mňam, mňam......rohlíček, to je dobrůtka!" hlasitě se nese celou libereckou restaurací, je sobota odpoledne, plno, a všichni si pochutnávají na specialitách, nebo na "klasice".
Podívám se tam. Dítě sedí a s výrazem blaženosti jako by pojídalo božskou manu okusuje obyčejný čerstvý "tukový rohlík".
Samotnou mě překvapuje, že znám přesný pekařský výraz.
Z druhé strany stolu: "Miláčku, podívej houstička je škvarková!!!....Ale, ale, ale, je celozrnná podívej." Ruka rychle natažená mým směrem mi ukazuje, jak moc tmavá ta houska je.
Oba se na mě provinile dívají.
Oni mě snad pokládají za někoho, kdo jim nedovoluje jíst čerstvé tukové rohlíky a celozrnné škvarkové housky, nebo co???
Tukový, celozrnná...kde jsme proboha přišla na ty přívlastky a proč jsou pro mě snad i důležité?
Já přeci nejsem žádný fanatik přes zdravou výživu a životní styl.

Naopak jsem zdravě uvažující, ke všemu zdravě kritická, moderní, mladá (duchem hlavně) žena. Nebo snad ne?
Ten samý den večer.
Na kuchyňském stole sedí, nebo spíš se o to pochopitelně marně pokouší čtyřměsíční mimino. Není to tak úplně průměrné české mimino, je to napůl portugalské mimino.
Marně se pokouší sedět na stole, protože ho k tomu jeho český tatínek nutí se slovy, jak mu to už krásně jde. A jeho portugalská maminka dodává, však taky paní doktorka říkala, že už ho mají trénovat. Moje vnitřní já, zmasírované příručkami všeho druhu, ligou na podporu kojení a podobnými zaručeně jedinými a nejlepšími rádci, trpí. Začíná se bouřit a připravuje se k odhodlanému útoku.
Už, už se nadechuji, jak jim to vysvětlím, jak já osvícená a vzdělaná poučím ty tmáře o tom, co je správné...
Přes stůl ale zachytím pohled. Je to ten samý lehce provinilý a skoro bych řekla ustrašený výraz "ty to schytáš!", jako odpoledne v liberecké restauraci nad tou celozrnnou škvarkovou houskou. Zároveň v něm vidím touhu, aby to dotyčný neschytal. Touhu, kterou můj muž pokládá za marnou.
A v ten okamžik mně to dochází.
Já, která si zakládám na svém kritickém myšlení, já, která si myslím, že celou svou osobností bojuji za zachování selského rozumu. Já, otevřená, přístupná názorům.....
Ano, jsem to já, kdo se teď chystá hromovým hlasem hrozit nebohým neuvědomělým rodičům zkřivením páteře jejich potomka.
A proč?
Protože dělají to, co jim přijde přirozené.
Protože dělají to, co jim poradila jejich doktorka? Doktorka, která to radí už mnoho možná desítek let?
Viděla jsem snad v Portugalsku samé hrbáče zkřivené? Nebo proč mám pocit, že bych měla hřímat?
Protože mě DOSTALY! Dostaly mě příručky a ligy a "Samy doma".... Dostaly mě na mou touhu dělat všechno správně a co nejsprávněji.
A kam mě dostaly? Peču domácí samozřejmě 100% celozrnné housky, dítě neví jak chutnají obyčejné rohlíky a mám pocit, že mám právo rozčilovat se nad "životohrožujícím" chováním druhých rodičů.
Kam se podělo moje kritické myšlení, moje otevřenost názorům druhých?
Nevím, nenápadně se asi rozplynuly mezi řádky těch pitomých knížek.
Zítra je hned půjdu koupit. Ty tukové... tedy pardon. Půjdu je koupit ROHLÍKY.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 makýš makýš | 28. února 2008 v 16:28 | Reagovat

Jani, já myslím, že to s tebou vůbec není tak špatný :-)

2 Já | Web | 28. února 2008 v 20:05 | Reagovat

Já myslím, že to občas přeháním ;) ale většinou si nestěžují :) asi si netroufnou ;)

J.

3 Diny Diny | 25. března 2008 v 10:54 | Reagovat

Hih, bezva článek, povedl se ti:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama